Jako byste se vrátili o několik desítek let zpátky. Na pódium, kde už byly připraveny dvě akustické kytary, přišel chvíli po půl deváté sympatický chlapík s foukací harmonikou a bez jakýchkoliv rozpaků začal svůj set. Koho vám to připomíná? No jasně, Boba Dylana. Však i Jason Mraz, podle svých slov, o které se podělil před koncertem v rozhovoru, na Dylanovu tvorbu navazuje a bere si z ní velkou inspiraci.
Scénu pro rodáka z Virginie připravili technici naprosto minimalisticky – a Jason se na ní neztratil. Publikum, které bylo usazeno na stovkách židlí, se lehce vlnilo do pomalých rytmů několika prvních skladeb. Celkové intimnosti dodával nejvíc jeden kužel světla, kterým byl zpěvák zalit. Dokonce i z posledních řad bylo krásně vidět a hlavně slyšet. Zvukaři odvedli vynikající práci, protože mezi neskutečně výrazným Mrazovým hlasem a doprovodným nástrojem nebyly znát žádné disproporce.
Ačkoliv se koncert odvíjel zkraje ve znamení ne příliš známých skladeb, diváci se rozhodně nenudili. Jason se ukázal jako vynikající bavič a improvizátor. Takřka každou skladbu proložil nějakou nápaditou vyhrávkou či zajímavým hlasovým prvkem. A právě v těchto chvílích si publikum muselo připadat jako v nějaké kavárně v San Diegu, kde Jason při svých začátcích bavil hosty a odkud jako interpret světových parametrů vlastně vzešel.
Aby toho nebylo málo, některé svoje další písně pak upravoval tu do rytmu reggae, tu zase vytvořil z původně pomalé country-folkové skladby hiphopovou kreaci, za kterou by se nemusel stydět ani 2Pac v dobách své největší slávy.
Jak čas přibýval, diváci s každou další písní čekali, kdy přijde ta, kvůli níž bylo ve Foru Karlín nemálo fanoušků – I’m yours. Ještě před tímhle nejslavnějším flákem, o kterém Jason říká, že mu otevřel dveře do celého světa, zahrál skladbu Lucky – ta má s Prahou přímou spojitost, neboť přesně polovina klipu je natáčena právě tam.
Fanoušci se záhy dočkali a stejně jako skoro každou předchozí skladbu Jason něčím ozvláštnil, nemohla zůstat pozadu ani I’m yours, do které významně zapojil diváky. U takto žádaných a zároveň ohraných písní se občas není čemu divit, když tu svou největší pecku hudebník příliš v lásce nemá. Přeci jen nikdo nechce být interpretem jednoho jediného hitu. Ale tady se ukázalo, že právě díky improvizaci, ve které je Mraz totálním mistrem, jej může bavit hrát pořád dokola i takovýto song, protože nikdy není stejný. A na Jasonovi bylo vidět, že si ho vyloženě užívá.
Jeden z nejsilnějším momentů přišel nečekaně se skladbou Details In The Fabric, kdy Mraz během pár chvil naučil publikum několik slov z refrénu, načež houfně pobrukující diváky využil jako sbor ke kánonu. Další dávku silných emocí přidal o malou chvíli později. Už tak hodně intimní skladbu Love Someone na svém vystoupení ještě zpomalil a ztišil. Samozřejmě nesměla chybět ani láskyplná I won’t give up. Není se proto čemu divit, že z publika do hrobového ticha sem tam přilétl nějaký výkřik, nejčastěji pak: „Love you Jason!“
V průběhu více než dvouhodinového představení se Mraz nebál často filozofovat a přidávat různá životní moudra. Jako slova z Bible se zdála být ta, kterými se loučil: „Nezapomeňte v životě dýchat, protože dýchání – to je život. Nádech je první věc, kterou v životě uděláme a výdech je ta poslední.“
Aniž by doplnil svůj sáhodlouhý set o přídavek, prakticky vyprodané Forum jej i tak vyprovodilo potleskem ve stoje.
Text: Aleš Malár, Foto: Michal Straka
Loading...
