Před půlnocí už lze bilancovat s domácími jazzovými reedicemi, které se v roce 2019 objevily. Zatímco většina jazzrockových alb, jež neblahé paměti suplovala normalizací utlačovaný bigbít, už v minulých desetiletích na kompaktních discích vyšla, v oblasti akustického jazzu zůstávají stále četná bílá místa, kterých už naštěstí v posledních měsících zčásti ubylo.
Fundovaného výběru z katalogů Supraphonu i Pantonu se díky grantu Ministerstva kultury tentokrát ujalo nakladatelství Galén, které se vedle zdravotnické literatury věnuje hlavně folkovým i rockovým bokovkám. Ostatně kterékoli ze sedmi alb, jež vyšly před Vánoci na CD poprvé, lze aplikovat jako muzikoterapii. V časovém sledu první je třeba zmínit LP desku Jazz (1965), kterou debutoval Orchestr Gustava Broma. Jejímu repertoáru, který staví vesměs na původní tvorbě, vévodí Blatného Studie pro čtvrttónovou trubku a jazzový orchestr s vynikajícím sólem Jaromíra Hniličky. Druhou tvář téhož big bandu zachytilo album Světové evergreeny s texty Josefa Kainara (1970), na němž se u mikrofonu vystřídali Jiří Jelínek, Karel Hála, Jiří Suchý, Waldemar Matuška a Sbor Lubomíra Pánka.
Dlouho na trhu chybělo album Karel Růžička + 9 (1972), na němž legendárního jazzového pianistu a v tomto případě i varhaníka a hráče na perkuse doprovází hvězdné noneto, jehož obsazení zahrnuje kytaristu Rudolfa Daška, bubeníka Josefa Vejvodu, basistu Petra Kořínka nebo dechaře Jiřího Stivína, Jiřího Válka, Svatopluka Košvance, Zdeňka Pulce, Petra Fleischera a Miloše Petra. Přívlastek „all stars“ patřil na debutovém albu Podobizna (1977) také členům Pražského big bandu s kapelníkem Milanem Svobodou, i když v jeho sestavě převažovali muzikanti mladší, namátkou saxofonista Jiří Niederle, trumpetista Michal Gera, pianista Michael Kocáb, basista Ondřej Soukup nebo bubeníci Jaromír Helešic a Ladislav Malina.
S mnohaletou odmlkou po předchozích reedicích alb Jiřího Stivína (dlužno poznamenat, že cédéčka System Tandem – Koncert v Lublani, Zvěrokruh a Status quo vadis mají dlouho punc nedostupných rarit) došlo na další kultovní nahrávky. Dvojalbum Výlety (1981) soustředilo koncertní i studiové nahrávky, jež na konci 70. let pořídil Stivín v duu se švýcarským bubeníkem Pierrem Favrem. O málo mladší je Zrcadlení (1984), pohříchu jediné studiové album, které zachytilo fenomenální zpěvačku Mirku Křivánkovou, zde se Stivínovým triem, v němž dále hráli basista Ondřej Soukup a bubeník Alan Vitouš. Sedm výtečných reedic uzavírá album Bosa (1985), druhá deska, kterou Jana Koubková navázala na o tři roky starší prvotinu Horký dech Jany Koubkové (1982) s Michalem Pavlíčkem a Jiřím Hrubešem.
Zmínit je třeba ještě 4CD Originálního pražského synkopického orchestru Legendární gramofonové snímky z let 1976-89, které připravil Supraphon. Po kompletu nahrávek sáhnou sběratelé hlavně kvůli debutovému albu Originální pražský synkopický orchestr (1980), které s šesti staršími bonusy vyšlo na CD poprvé. Dlužno však poznamenat, že na trhu už dlouho chyběla i mladší alba s Ondřejem Havelkou, ať už jde o desky Stará, natoč gramofon (1982), Jazz & Hot Dance Music 1923-31 (1984) a Sám s děvčetem v dešti (1989). Atraktivitu boxu zvyšuje obsáhlý booklet s textem kapelníka Pavla Klikara.
Pavel Víšek
Loading...
