Editorial
Jedna z velkých rockových revolucí už na konci sedmdesátek odezněla a řada punkerů složila zkoušky z muzikantské dospělosti, což platilo zvláště o The Clash s dvojalbovým bestsellerem London Calling. Zpěvák John Lydon překročil stín Sex Pistols ve skupině Public Image Ltd., která už svými experimenty překračovala i mantinely nové vlny. Revoluci vystřídala evoluce a z leckterého tříakordového kytaristy se stal jednoprstý klávesista. Moderní instrumentář rozšířil horizont novým hvězdám, ke kterým v roce 1979 patřil syntezátorový hitmaker Gary Numan.
Úplně odjinud na to šli manchesterští Joy Division, kteří do alba Unknown Pleasures, jinak jednoho z nejsilnějších rockových debutů vůbec, zakleli veškeré rozčarování své generace. Pozitivnější atmosféru nabízely za Atlantikem desky The B-52’s, Blondie, Talking Heads nebo Patti Smith Group s krajánkem Ivanem Králem.
Všechny správné cesty vedly k cíli a posílat rockové dinosaury, kterým na turné aparaturu včetně světelného parku vozila karavana kamionů, do hrobu přestalo být v módě. Někdy to ani nebylo nutné. Pink Floyd sice s koncepčním dvojalbem The Wall válcovali hitparády po celém svobodném světě, ale opus magnum se stal i předzvěstí konce nejsilnějšího obsazení britské legendy. Konec sedmdesátek také upevnil pozice hard rocku a heavy metalu, ale současně prohloubil rozdíly mezi oběma těžkotonážními žánry. Mezi majstrštyky určitě patří album Highway To Hell, které AC/DC vyneslo mezi hardrockovou elitu.
Rok 1979 byl veledůležitý i pro Motörhead se dvěma dlouhohrajícími „zářezy“, Scorpions nebo Van Halen. Kontroverze však vyvolalo poslední album Led Zeppelin. Osmá řadovka In Through Out The Door určitě nepatří mezi nejsilnější počiny, ale naznačila možnost dalšího vývoje, který, žel, v dalším roce ukončila předčasná smrt bubeníka Johna Bonhama. Sázka na kytarový grunt vyšla mezi jinými Neilu Youngovi s Crazy Horse i southernrockovým stálicím, které převzaly štafetu po letecké tragédii Lynyrd Skynyrd v roce 1977.
Nabídka zajímavých elpíček byla v Československu na konci sedmdesátek skromná, ale studiová alba M. efektu a Jiřího Schelingera neztratila na síle dodnes. Dietní nabídku bývalých státních vydavatelství vyvažovala alespoň jména z šedé zóny a undergroundu: Švehlík, F.O.K., Extempore pod vedením Mikoláše Chadimy, respektive The Plastic People Of The Universe a DG 307.
Pavel Víšek, šéfredaktor
Loading...
