Titulek jsem si vypůjčil ze vzpomínek na Miroslava „Bédu“ Berku z úst letošního jubilanta a leadera Olympicu Petra Jandy, který během večera vzpomínal, jak Mirek chodil kdysi škemrat, že by chtěl se souborem na něco hrát. Na začátek dostal alespoň tamburínu, čímž si vysloužil vzápětí onu přezdívku „Mr. Tambourine Man“.
Vzpomínkový večer na bývalého dlouholetého hráče Olympicu Miroslava Berku byl rozdělen na dvě části. V první kapela představila svou současnou tvář a Janda si liboval, že oproti běžným koncertům, kde si publikum vynucuje hrát „jen ty Želvy“, zde přítomné auditorium skutečně ocenilo současnou tvorbu a díky perfektní znalosti textů se ke skupině hojně přidávalo. Hrálo se především z trilogie Souhvězdí, ale zazněly i takové, pro mě dost nečekané věci, jako Manekýny z alba Bigbít.
Druhá část byla pak zcela věnovaná vzpomínce na dlouholetého bývalého klávesistu, který tragicky zahynul vlastní rukou. Zde už se hrálo (jak jinak) ze zlaté historické studnice hitů Olympicu od již zmiňované Želvy přes Slzy tvý mámy, Bon soir mademoiselle Paris po Osmý den. Tyhle pecky roztancovaly všechny přítomné. Mezi skladbami častoval Petr Janda nadšené publikum historkami ze své chystané knihy o bývalém spoluhráči a publikum se doslova válelo smíchy. Za všechny snad jednu o svérázném tatínkovi „Bédy“ Berky, který prý svého času nosil domů postupně jednotlivé díly automobilu, tu karburátor, tu převodovku… Montoval je v předsíni, a když z toho zkompletoval celý vůz, tak nastartoval a dojel dva metry do kuchyně (!). Takže automobil zase celý rozebral a odnosil do garáže…
Krom Petrova vyprávění a hraní hitů Olympicu v této druhé části večírku nechyběli hosté. Ondřej Brzobohatý a Petr Vondráček na střídačku podpořili Olympic v části skladeb za klavírem, který namísto kláves Jiřího Valenty o pauze nastěhovali na pódium. Sluší se připomenout alespoň parádní číslo Petra Vondráčka v nesmrtelné klasice Johnny B. Goode, kterou zároveň zčásti také odzpíval. Hosté nepravidelných pauz mezi produkcí využívali k doplňování ztracených tekutin na místním baru, a tak občas docházelo ke zběsilému úprku na pódium skrze diváky, dozajista vinou právě této nepravidelnosti. Skvělý večírek, který potěšil jak skalní fanoušky, kterých byla většina, tak i ostatní. Vzpomínání se vydařilo.
Text a foto: Michal Straka
Loading...
