Obsah říjnového čísla magazínu Rock'n'All

Rubrika: Novinky, publikováno: 04.10.2018

Led Zeppelin miluju odmalička. V redakci jsme zvažovali, koho dáme tentokrát na titul, a ve mně se všechno sevřelo. Jimmy Page mi v duchu začal vybrnkávat skladbu Babe I’m Gonna Leave You. Podvědomí se s člověkem zkrátka nepáře, když má před sebou poslední měsíc práce na časopisu Rock’n’All, přestože jsou důvodem tohoto rozhodnutí mateřské povinnosti. Proto se jako šéfredaktorka prozatím loučím a děkuji za fantastickou zpětnou vazbu. „So now you’d better stop and rebuild all your ruins for peace and trust can win the day despite of all your losing,“ vyhodnotila bych situaci za pomoci textu slavného hitu Immigrant Song.

Všechno se nepovedlo na jedničku, a tak uvedeme už jenom dvě čísla pod vedením Pavla Víška, jehož erudici a charakteru skládám hlubokou poklonu. Ujme se také projektů, o kterých se dočtete v zadním informačním okénku. Rozhodně se máte na co těšit. Posádka zůstává stejná, z čehož lze soudit, že „top“ kvalitu najdete právě v našich titulech. Vzpomínáte na ten báječnej rozhovor s Robertem Plantem z listopadu minulého roku? „Nechci být zaseknutý v minulosti. Mám oči dokořán. Někdy se skoro cítím, jako bych se právě narodil.“ Zkuste to s námi prosím také. Od roku 2019 začínáme (doslova) psát novou kapitolu. Teď si však ještě v klidu vychutnejte říjnové čtení. Na své si přijdou fanoušci magického dua Dead Can Dance, jež návratem akorát potvrzuje své alegorické jméno. Mnozí si jej často vysvětlují prvoplánově. „Pokud chce někdo zjistit, proč jsme si vybrali svůj název, musí přemýšlet o transformaci neživého v živoucí, o procesech změn života ze smrti a smrti v život. Tolik lidí nepochopilo související symboliku a domnívalo se, že musíme být nějaké morbidní gotické existence,“ říkal už dávno Brendan Perry. Exkluzívní rozhovor s ním přinesl Pavel Zelinka. Petr Adamík zase probral život s Glenem Matlockem, a tak dále…

A dostalo se samozřejmě i na tuzemskou scénu. Leoš Kofroň připravil velké Rock’n’All Interview s Lubošem Andrštem. Roman Jireš zase v článku „Hudebníci & 100 let Československa“ mapuje postoje umělců ke společenským otázkám v průběhu našich dějin. Ale pamatujte: rocker je modlou akorát na pódiu, kazatele hledejte raději v kostele! Mějte se fajn a zase někdy…

LUCIE JEDLIČKOVÁ

6 – 13 | In Rock

Manon Meurt, Conway Savage, Vláďa Šafránek, Camouflage, Laibach, Ex-Beatles pod lupou: John Lennon, Máš lístek? (koncerty na říjen), Carol Kaye, Korálův atol

14 – 19 | Život po Led Zeppelin

Když byl 4. prosince 1980 oficiálně oznámen konec kapely, zdálo se, že zdrcení pozůstalí členové Led Zeppelin odejdou do ústraní a snad už ani žádnou muziku nevytvoří. Naštěstí jim Múzy nedaly pokoj. Ono není úplně snadné vzdát životní poslání a zahodit talent. Hlásí se o slovo. Jistě, překročit stín vrhaný na zem vzducholodí už zbylí tři muzikanti nemohli, zepelín vyletěl proklatě vysoko. Navíc takové souznění talentů se podaří dát dohromady na správném místě a ve správném čase jen párkrát za generaci. I tak ovšem Jimmy Page, Robert Plant a John Paul Jones vytvořili mnoho zajímavého. (Tomáš S. Polívka)

20 – 21 | Průlet studiovými alby Led Zeppelin

Komentovaná základní diskografie od „jedničky“ až po Codu, rozkročená přes čtrnáct let ostře nabitých rockem. (Jan Tesař)

22 – 24 | Kladiva kytarových bohů: Nástroje & aparatury Jimmyho Page

Když se řekne Jimmy Page, vybaví se každému i povrchnějšímu zájemci o muzikantské rockové nádobíčko ikonický obrázek kytaristy s Gibsonem Les Paulem nebo dvoukrkým monstrem EDS-1275. Ono sice záleží hlavně na osobnosti, mozku, prstech a možná i krevním tlaku, podobného výsledku lze navíc dosáhnout pomocí různého „nářadí“, tedy máte li jasno, co chcete vyjádřit. Ale použité nástroje do oné alchymie zvuku samozřejmě patří. Pojďme se podívat, z čeho povstal kytarový sound Led Zeppelin. (Tomáš S. Polívka)

25 | Mistři v přítmí

Joe Louis Walker: Závislost na kytaře (Tomáš S. Polívka)

26 – 31 | Dead Can Dance: Mrtví mohou tančit i v Dionýsově družině

Víno, ženy, zpěv. Nevázané, až bezohledné veselí, popíjení do zmrtvění. Průvod rozvášněných Satyrů a Mainad, či chcete li bakchantek, divoce tančících na cestě bukolickou krajinou… Ne? Nejde vám to s Dead Can Dance dohromady? Snad krom dávných ozvěn hypnotického rytmu bubnů? Jistě, v pojetí kosmopolitního dua půjde o mnohem oduševnělejší degustaci starých vín. Jenže právě kult boha Dionýsa se stal tématem nového alba temných snílků. A aby to bylo ještě lepší, družina Diova rozmařilého nemanželského syna vtrhne i k nám. DCD potvrdili na 24. červen příštího roku návrat do pražského Kongresového centra. O oslavu rozhodně půjde, vždyť i chystané turné nese název A Celebration – Life & Works 1980–2019. (Tomáš S. Polívka)

32 – 34 | Brendan Perry: Dionysus je první koncepční album v historii Dead Can Dance

S mužskou polovinou Dead Can Dance je radost si povídat. Perryho hudba má totiž mimořádně hluboké kořeny rozvětvené ze západní kultury doslova po celém světě. Proto se během našeho povídání po Skypu dostalo na probírání řecké mytologie, povídání o slovenské fujaře, bretaňských vlivech, vzpomínali jsme na léta strávená v Irsku, abychom nakonec zjistili, že jsme vynechali snad jen Austrálii, kde DCD fakticky vznikli. Dozvíte se informace nejen o pozadí nové desky Dionysus a připravované Brendanově sólovce, ale získáte jasnější představu, jak bude vypadat koncert, který Dead Can Dance odehrají 24. června 2019 v Kongresovém centru Praha. (Tomáš S. Polívka)

35 | Klipoví mágové

Mark Romanek: Mistr výpravných klipů. (Pavel Zelinka)

36 – 38 | Glen Matlock: Konečně připraven

Za více než čtyřicetiletou hudební kariéru si Glen Matlock zahrál s kdekým. Po angažmá v Sex Pistols a Rich Kids natáčel desky s Iggym Popem, The Damned, s vlastní kapelou The Philistines nebo se podílel na neméně zajímavých projektech, jakým byl třeba International Swingers s Clemem Burkem (Blondie) a Jamesem Stevensonem (Chelsea). Poslední dobou však rád cestuje po světě s akustickou kytarou či příležitostně sdílí pódium s Bowieho „sidemanem,“ kytaristou Earlem Slickem. A právě Slick, spolu s dalšími hudebními velikány, vypomohl Matlockovi s jeho sólovou novinkou Good To Go, která vyšla 21. září. (Petr Adamík)

40 – 41 | Eminem: Stárnoucí rapper na sebevražedné misi

Zčistajasna vydal Eminem koncem srpna svou desátou desku Kamikaze. Na rozdíl od předchozího alba na ní rozdává facky na všechny strany a zvládl nakrknout poměrně slušné množství lidí. (Milan Říský)

42 – 43 | Twenty One Pilots: Hra na bandity moderním technologiím navzdory

Dvojice, která ve svých písních stírá žánrové hranice, je na vrcholu, kam ji vynesla tři roky stará nahrávka Blurryface. Teď na ni chce navázat aktuální kolekcí Trench, která uhranula už podmanivým vizuálem jednotlivých singlů. (Milan Říský)

44 – 47 | Hudebníci & 100 let Československa

Tuzemští hudebníci jsou občané jako každý jiný s právem vyjádřit se ke společenským událostem. Činí tak už od vyhlášení samostatného Československa před sto lety, na jehož vzniku měli také svůj podíl. Hudebníci se zapojili do budování Československa, vystupovali proti fašismu, ale podíleli se i na upevnění pozice komunistů v české kultuře po roce 1946. Zásluhu mají na uvolnění ve společnosti v 60. letech a kritice normalizačních poměrů v letech sedmdesátých. Ke společenským otázkám zaujímají často rozdílné postoje i po roce 1989. Nezůstávají stranou ani při oslavách stého výročí vzniku Československé republiky. (Roman Jireš, ČTK)

48 – 53 | Rock’n’All Interview: Luboš Andršt

Jistě, jeho jméno je spojováno (a oprávněně) především s blues, pro nějž u nás za ty dlouhé desítky let učinil tolik, jako málokdo jiný. Excelentní kytarista, skladatel, aranžér i hudební pedagog však svoji signaturu zanechal i na řadě významných rockových a jazzových nahrávek a v první polovině 70. let dal dokonce dohromady hodně divokou, hardrockovou kapelu Energit. Ostatně ta, v novém obsazení, ale se stejným nasazením, rozdává jiskřivou energii i dnešním posluchačům. S nedávným sedmdesátníkem Lubošem Andrštem jsme se sešli k rozhovoru, v němž jsme si nakonec hodně povídali o muzice jako takové, než že by měl jen ryze bilanční charakter. (Leoš Kofroň)

54 – 55 | Miro Žbirka: Opět v Abbey Road

Již druhé album Mira Žbirky natočené ve studiu 3 v legendárním londýnském nahrávacím komplexu Abbey Road vychází 5. října ve slovenštině i angličtině. Opět se na něm podíleli známí hudebníci Blair Cunningham, Robbie McIntosh, Hamish Stuart, Dean Ross či Pears McIntyre a producent Rob Cass. Výsledek britsko slovenské spolupráce se skrývá pod obalem, jehož autorkou je česká výtvarnice žijící v Londýně Míla Fürstová, kterou před časem proslavil ilustrovaný obal alba skupiny Coldplay Ghost Stories. Když k tomu připočteme dva nové klipy, které režíroval Žbirkův syn David, je jasné, že s „Mekym“ je pořád o čem hovořit. (Roman Jireš, ČTK)

56 | The Plastic People Of The Universe: Nechtěli jsme být politickou kapelou

Současný kapelník The Plastic People of the Universe, klávesista a zpěvák Josef Janíček, byl letos před začátkem srpnového koncertu zapsán do Knihy cti Prahy 3. Jaká změna pro člena skupiny, která se za komunistického režimu stala obětí státní šikany! Ta vyvrcholila v březnu 1976 zatčením některých členů „Plastiků“ a dalších lidí z okruhu undergroundu a vyvolala protesty kulturní veřejnosti, vedoucí až ke vzniku Charty 77. „Nechtěli jsme být politická kapela, nás to nebralo, chtěli jsme si dělat muziku a ignorovali jsme ty jejich normalizace. Staré máničky vzpomínají, jak to všechno, koncerty a přehrávané desky, pro ně bylo důležité. Asi díky tomu vznikly i další kapely,“ řekl v rozhovoru pro Rock’n’All Janíček. (Roman Jireš, ČTK)

57 | Peter Bič Project: Novou posilu našel za barem

Zdálo se, že Peter Bič Project má nejlepší léta za sebou. Seskupení po dvou albech a mezinárodně úspěšných hitech Thinking About You a Hey Now trochu zmizelo ze scény a definitivním koncem se zdál odchod zpěvačky Dáši Kostovčík a klávesáka Matúša Pavlíka. Jenže nastoupila mladá talentovaná zpěvačka Viktoria (vlastním jménem Viktória Vargová) z Košic a loni vyšlo album Dream, na kterém jsou vedle úspěšné písně Where Did You Go i dvě slovensky zpívané skladby. (Roman Jireš, ČTK)

58 – 65 | Recenze

Up & Down (Co zaujalo naše redaktory v uplynulém měsíci), Passenger, Hope Astronaut, Led Zeppelin, Iron & Wine, Nick Mason, Paul Simon, Uriah Heep, The Unholy Preachers, Miro Žbirka, Karel Plíhal, Telesa Ohnepal / ThANX, Neil & Liam Finn, Lenny Kravitz, Glen Matlock, BBP. Kern, Richard Thompson, Ian Gillan & The Javelins, Anna Calvi, OTK,

66 – 67 | Progres 2: Zůstali jsme svobodní

Legendární brněnská kapela Progres 2 slaví úctyhodných 50 let od založení svojí první inkarnace. Ale tentokrát se neomezí jen na výroční koncerty, potažmo živé album a DVD jako v případě čtyřicetin. Zastihli jsme muzikanty v tvůrčím ajfru, přímo během dokončování studiového alba. O informace zcela nové i vzpomínky na dobu před půlstoletím se podělili dva nejpovolanější. Ti, kteří v roce 1968 The Progress Organization zakládali, Pavel Váně a Zdeněk Kluka. (Tomáš S. Polívka)

68 – 70 | Jerry Garcia

Ve druhém pokračování profilu Jerryho Garcii se podíváme na jeho hudební aktivity mimo domovskou kapelu Grateful Dead. Seznámíme se se sólovou diskografií, podíváme se na různé živé nahrávky a jen zběžně připomeneme jeho účinkování v různých countryových či folkrockových souborech. (Ondřej Krista)

71 | Voices Of Rock

June Tabor: Čekání na korunovaci (Tomáš S. Polívka)

72 – 73 | The Brian Jonestown Massacre: Musíme v hudbě vytvořit jiný svět!

Anton Newcombe, kalifornský multiinstrumentalista, producent a hnací motor The Brian Jonestown Massacre, je stále velmi produktivní. Svědčí o tom nejen v posledních letech každoroční nová alba jeho kapely, ale také fakt, že nahrává i pro jiné muzikanty. Podle své filozofie tím podporuje vznik nové nezávislé hudby, k čemuž využívá vlastní vydavatelskou společnost A Recordings a nahrávací studio v Berlíně, kde v současnosti žije. Sešli jsme se v Katovicích před koncertem TBJM. (Pavlína Lipowczan)

74 – 75 | Mladá krev

Mayen: původně sólový projekt Lukáše Vydry vyrostl v regulérní pětičlennou kapelu, která letos debutovala albem So Far So Good. Zúročuje na něm inspiraci zahraničními vzory z oblasti alternativního kytarového popu, aniž by přitom ztrácela to, co z ní dělá pozoruhodný úkaz tuzemské hudební scény. (Martin Zoul), BC Camplight: Do svých současných třiceti osmi let už toho Američan Brian Christinzio stihl prožít opravdu hodně. Naštěstí je vedle sklonu dostávat sám sebe do průšvihů vyhlášený i skladatelským talentem, který ho drží nad vodou. Po letech má jeho projekt BC Camplight druhou šanci prorazit mezi širší veřejnost. (Pavel Zelinka), Idles: britská scéna má nové hrdiny. Vypadají jako banda obyčejných chlápků z hospody, říkají si Idles a díky svému naléhavému a emocemi nabitému punk rocku, v němž si najdou to své i fanoušci post punku, patří mezi ta nejžádanější jména, která se v Británii aktuálně pohybují. (Jakub Poštolka)

76 | Behemoth: Od satanisty k milovníkovi

„Ještě nikdy jsme se nerouhali tak moc jako teď,“ chlubí se před vydáním jedenáctého studiového alba polské metalové veličiny Behemoth zpěvák a kytarista Adam Darski neboli Nergal. Jelikož nabubřelé řečičky ohledně aktuálních studiových počinů různých hudebníků nám jsou známé jako každodenní východ slunce, poodkryjme trochu závoj tajemství a podívejme se, co by mělo být v případě nové desky právě to nej. (Aleš Lochman)

78 – 79 | Na vlastní uši

Matěj Ruppert (Ondřej Krista)

80 – 83 | Live

Suzi Quatro, Joe Lynn Turner Rainbow, 20 let Fekal Party, Kabát, Wanastowi vjecy, Luboš Andršt 70, Music Festiwall 2018

84 | Support Lesbiens: Barvami prozářené písně

Support Lesbiens vydávají 12. října nové album s názvem Glow. Na třech již vydaných singlech Movin’ On, Brighter Day a Ocean se představil nový zpěvák a spoluautor Dušan Marko. Od vydání debutu So, What? v roce 1993 zůstal v kapele jen kytarista Hynek Toman; od roku 2012 se hovoří o novém období kapely a Glow je prvním albem po dvou nahrávkách se zpěvákem Czendou Urbánkem. (Roman Jireš, ČTK)

85 | Thom Artway: Pokukuje po zahraničí

Dvojnásobný držitel Ceny Anděl Thom Artway, vlastním jménem Tomáš Maček, vydal na konci srpna druhé album s názvem All I Know. Po debutové nahrávce Hedgehog s hitem I Have No Inspiration novinka představuje posun ke zvukově bohatším skladbám. Oproti prvotině je rychlejší a objevuje se na ní více elektroniky a elektrických kytar. Podle Artwaye, který se letos představil jako jediný zástupce Česka na maďarském festivalu Sziget, byla jeho hlavním cílem písnička jako taková. (Roman Jireš, ČTK)

86 | Echo & The Bunnymen: Rozezpívají oceány, hvězdy i měsíc…

Legendární liverpoolská postpunková skupina Echo & The Bunnymen vydává v říjnu novou nahrávku, kterou pojmenovala poeticky The Stars, The Oceans & The Moon. Na jednu stranu tato zpráva potěší fanoušky, kteří se posledního studiového počinu těchto muzikantů dočkali před čtyřmi lety, na druhou stranu jejich radost poněkud kalí zjištění, že se nebude jednat o kolekci nových písní. (Aleš Lochman)

87 | Soft Cell: Poslední sbohem

Synthpopoví velikáni Soft Cell se rozhodli po téměř čtyřiceti letech od vzniku tohoto dvoučlenného souboru ukončit jeho kariéru. Marc Almond a Dave Ball za ta dlouhá léta sice stihli vydat pouhá čtyři řadová alba, do srdcí posluchačů po celém světě se ale zapsali nezapomenutelným hitem Tainted Love. Pár týdnů před posledním koncertem (ten proběhl 30. září v londýnské O2 Areně) vydali ještě jednu novou skladbu, ale v tuto chvíli už Soft Cell patří minulosti. (Aleš Lochman)

88 – 89 | Pamětní playlist Jaromíra Tůmy

Co se hrálo před třiceti lety aneb výběr z autorské rubriky Echo v Mladých světech č. 42-45/1988

90 – 91 | Jazz & Blues

Tony Bennett a Diana Krall, Joe Bonamassa, John Scofield (Pavel Víšek)