Virtuózní kytarista s novou kapelou a naopak retrospektivním repertoárem hrál v neděli 4. 6. v pražském Foru Karlín opět jako z partesu. Muzikanti jeho formátu prostě nemívají úlety.
Kdybych měl spolehnout na zrádnou paměť a srovnávat, brněnské vystoupení v roce 2012 s Unity Bandem bylo možná víc vzrušující, přesvědčivější, díky jiskřící rovnoprávné komunikaci s tehdejším hvězdným spoluhráčem, saxofonistou Chrisem Potterem. Ale nová návštěva zase potěšila mimořádnou pestrostí. A každý z letošních hudebníků, ať už lety prověřený bubeník Antonio Sanchez nebo nováčci v Methenyho sestavách, velecitlivá malajská basistka Linda Oh nebo klasicizující pianista Gwilym Simcock, potvrdil pověst vrcholného hráče.
Zkrátka, nemá cenu porovnávat výkony mistra. Je to asi jako poměřovat osmitisícovky. Některé jsou trochu vyšší, jiné trochu nižší, ale všechno hooodně vysoko. Impozantní hudební panorama až po přídavkovou akustickou citaci This Is Not America, pietní vzpomínku na skladbu napsanou společně s Davidem Bowiem, a taktéž ovacemi ve stoje oceněnou klasiku Song For Bilbao.
Podrobnější recenzi najdete v červencovém vydání časopisu Rock & All.
Text & foto: Tomáš S. Polívka
Loading...
