Konec tajností u Ghost?

Anonymita a masky, to jsou hlavní poznávací znaky švédských rockerů GHOST. Hudebníci si své soukromí pečlivě chrání, nyní se ale zdá, že „pravá tvář“ zpěváka, který vystupuje pod přezdívkou Papa Emeritus III, byla prozrazena.

Důkazem mají být fotky, které zpěváka ukazují bez make-upu. Podle dosavadních informací se za maskou skrývá Tobias Forge. Švédský hudebník, který zanechal stopy ve formacích MAGNA CARTA CARTEL, REPUGNANT a SUBVISION. Forge byl zachycen na společném snímku několika metalových osobností, který se objevil na Twitteru Tommyho Victora z PRONG a DANZIG. V červenci zase nápovědu o tom, že Papa Emeritus III je právě Forge, do světa vyslal Nergal z BEHEMOTH.

Zmíněná fotografie, na níž je zachycen Tobias Forge:

Bezejmenní Ghúlové, tedy ostatní členové Ghost, však o identitě svého vůdce mlčí. „Netuším, co k tomu říct, kromě toho, že si své identity snažíme co nejvíce chránit, ale někdy se to stát musí, některé věci pro nás nejsou úplně optimální,“ vyjádřil se jeden z Ghúlů k údajnému odhalení identity. Zda se za maskou ale opravdu skrývá Tobias Forge, zatím nikdo nepotvrdil.

O anonymitě a neustálém schovávání se před fanoušky jeden z Ghúlů promluvil i v rozhovoru, který jsme přinesli ve druhém čísle magazínu ROCK & ALL. Pokud jste časopis jste, můžete si ho objednat z pohodlí domova v našem novém e-shopu.

Když vidím ty tajnosti kolem vašich jmen, místo kterých máte přezdívky, můžeš odhadnout, kolik lidí stoprocentně ví, že jsi kytaristou v kapele Ghost?
To je dobrá otázka, ale odpovědět na ni není zase tak snadné. (smích) Určitě jich je jenom hrstka, samozřejmě včetně mých rodičů a blízkých. Zároveň si myslím, že někteří naši fanoušci vědí, kdo jsem, nebo to alespoň tuší, ale nejsou si stoprocentně jisti. Takže odhaduji, že říct, že jsem kytaristou v Ghost, může se spolehlivou jistotou asi tak deset lidí.

Je těžké udržet před fanoušky anonymitu? Viděl jsem video, kdy jste s mikinami a ručníky přes hlavu vybíhali z klubu do autobusu. To je běžná praxe?
Obvykle záleží na tom, kde hrajeme a jací jsou tam lidé. Když skončí koncert a produkce je oficiálně u konce, většina jich jde pryč. Pak jsou fanoušci, kteří stepují před naším autobusem klidně i několik hodin. My samozřejmě nemůžeme čekat, až je to přestane bavit a rozejdou se domů. Pak záleží na tom, jaká je s nimi domluva. Pokud nám slíbí, že nás nebudou fotit ani natáčet, nemáme problém vyjít ven, podepsat jim věci a pozdravit je. Předpokládám, že to, co jsi viděl, je přesně ten opačný případ, kdy naše přání neakceptovali. Napřed jde samozřejmě z klubu náš tour manažer a ochranka a fanoušky požádají, aby kamery a foťáky schovali. Když to neudělají, musíme se do autobusu dostat tímto způsobem, někdy z klubu prcháme i zadním vchodem. Přitom my se rádi s fanoušky setkáváme, jen u toho nechceme foťáky.

Proč na tom vlastně tak zarputile bazírujete?
Děláme vše, co je v našich silách, abychom lidem předvedli skvělou show a oni si náš koncert užili, ale co děláme ve svém volném čase nebo mimo pódium, je naše věc a není to součástí veřejné produkce. Říkám to pořád: čím jsme větší a větší kapela, tím blíž jsme ke ztrátě svého soukromí. Ale přece to není o tom, že si po koncertě otevřeš Wikipedii, prohlédneš si, jak vypadáme ve skutečnosti, a přečteš si o našich životech. Vím, že to ostatní kapely neřeší, ale my to takhle nechceme.

Jakub Poštolka, Milan Říský

0