Letos šestačtyřicetiletý Honza Křížek svou sólovou kariéru nijak neuspěchal. V roce 1992 založil crossoverovou kapelu Walk Choc Ice, později působil dvanáct let jako zpěvák a kytarista v legendárním Blue Effectu a na kontě má mimo jiné i dlouhodobou spolupráci s Ivanem Králem. Po příznivě přijatém eponymním debutu, který vyšel koncem roku 2017, letos přibývají nové písničky, ale důvodů pro rozhovor bylo ještě víc.
Po delší odmlce jste na jaře představil akustického Vizionáře, na který navázaly duet Křídla tažných ptáků s Bárou Basikovou a čerstvě energická vypalovačka Denver. Momentálně pracujete na dalších dvou písních. Obměňujete koncertní repertoár nebo už pomýšlíte na druhé album?
Nové skladby jsem začal psát v podstatě okamžitě po vydání mojí první sólové desky. Od minulého léta jsem intenzivně pracoval na demu, ze kterého jsme nakonec vybrali Křídla tažných ptáků a Denver, které jsem letos vydal. Vizionář vznikl spíš náhodou a je chtěné dítě koronavirové krize. Teď chystám další singl, který vyjde v říjnu před mým pražským koncertem 21. října v pražském Café V lese. Psaní písniček je asi moje přirozená potřeba, i když nepíšu denně nebo v nějakým pravidelným tempu, ale pouze když mám nápad na text. Případně, když mě napadne nějaká melodie a donutí mě zamyslet se nad textem. Dělám nové singly a věřím, že se tak dostanu k EP a možná ke svojí druhý sólový desce.
Svůj debut Honza Křížek jste natočil prakticky celý sám, pokud nepočítáme jedinou hostovačku Michala Pavlíčka. Do nových nahrávek už zapojujete svou kapelu nebo má prostor jenom na koncertech?
S doprovodnou kapelou jezdím pouze koncerty. Na nových věcech pracuju s hudebním producentem Tomášem Lacinou a zveme si na nahrávání jednotlivých partů studiové hráče. Křídla tažných ptáků nám pomáhal produkovat Jan Steinsdörfer.
Právě Křídla tažných ptáků, která jsou fakticky protestsong, se vaší dosavadní tvorbě vymykají. Je to jen ojedinělé vybočení?
Myslím, že ano. Nikdy jsem necítil potřebu se ve své tvorbě vyjadřovat k politickému dění a vlastně i v tomhle případě jsem se snažil vyhnout nějakému přímému popisování typu „bolševici jsou svině a komunisti hajzlové“. Napsal jsem tu skladbu tak obecně, že bylo později potřeba jí vysvětlit a dokreslit videoklipem. Řada lidí v samotném textu ten protest necítila, přestože pro mě je tam tenhle význam zcela jasný. Troufám si tvrdit, že další politickou píseň už nenapíšu, ale znáte to, jeden nikdy neví a dnešní doba k tomu opět trochu vybízí.
Jak postupují přípravy vašeho speciálního koncertu Pocta Radimu Hladíkovi, který je avízovaný s B-Side Bandem na 12. listopadu v brněnském Sono Centru?
V současné době vybíráme repertoár a doplňujeme ho o skladby, které na předešlé poctě v roce 2018 nezazněly. Jedná se většinou o skladby z projektu Nová syntéza. Je potřeba k nim napsat aranžmá pro orchestr a pak je dát s celou partou dokupy. Pro mě je to naprosto výjimečná příležitost vrátit se k Blue Effectu prostřednictvím spolupráce s B-Side Bandem a celým tělesem, které tvoří ještě brněnská filharmonie a sbor Czech Ensemble Baroque. Už se na to opravdu moc těším.
Vaším zatím možná nejambicióznějším projektem je hudební supervize licenčního muzikálu We Will Rock You, s jehož osmi představeními se v nových termínech počítá na jaro 2021 v Praze, Ostravě a Brně. Restrikce kolem pandemie jeho přípravu hodně zkomplikovaly, že?
Pravda je, že na projektu takového formátu dělám poprvé v životě a vidím v tom obrovskou výzvu. Mým úkolem je sestavit kapelu a nastudovat s ní repertoár. Představení se díky koronavirové krizi zastavilo asi měsíc před premiérou. Všichni doufáme, že se ho podaří obnovit a odehrát v příštím roce.
U tuzemského nastudování londýnského muzikálu jste přímo u zdroje a možná nesmíte ani naznačovat, ale přesto – představení staví na písních Queenů, který zazní s českými texty Adama Nováka. Není na rockovou klasiku naše mateřština přeci jen příliš kostrbatá?
U takové klasiky, jakou jsou dnes skladby kapely Queen, se v některých momentech rozpakům z české verze textů vyhnout prostě nedá. Ale Adam Novák je zkušený textař, který si i s takovou výzvou dokázal poradit velmi dobře. Nelze to určitě vnímat jako revival Queen s českými texty. Jde o představení, které má svůj děj a skladby v něm jej doplňují a dovysvětlují.
Pavel Víšek
Loading...
