Australské trio THE NECKS kombinuje jazz s minimalismem, za což si od novinářů vysloužilo nálepku trance jazz. Koncerty bývají postaveny na improvizaci a skýtají neobvyklý posluchačský zážitek, o čemž se zakrátko bude moct přesvědčit i v Praze.
Co do počtu u nás vystupujících kapel, není Austrálie zrovna příliš zastoupenou zemí. Přitom má tamní scéna určitě co nabídnout, a to i v poměrně okrajových žánrech. Hudba trojice the Necks pak tvoří de facto žánr sám o sobě. Nejvíc čerpá z jazzu, který obohacuje o prvky minimalismu, to jsou ale jedny z mála pevných záchytných bodů, o které se při jejím popisu můžete opřít.
To hlavní se totiž u the Necks odehrává mimo žánrové kategorie. Řeč je o prolínání a vrstvení jednotlivých motivů, vytváření hypnotických rytmických struktur a desítky minut trvajících improvizacích založených na dokonalém souznějí všech členů skupiny. Novináři pro ni vymysleli škatulku trance jazz, asi kvůli schopnosti the Necks vtáhnout posluchače do svého hudebního vesmíru a umožnit mu po dobu soustředěného poslechu zapomenout na všechny pozemské starosti.
Kapelu založili koncem 80. let pianista Chris Abrahams, bubeník Tony Buck a basista Lloyd Swanton – všichni tři jsou výrazné osobnosti nejen australského, ale i mezinárodního hudebního života. Coby the Necks natočili k dnešnímu dni 17 alb, z nichž to poslední s názvem Vertigo vyšlo letos. Jako už mnohokrát předtím, obsahuje album jedinou skladbu, jejíž poslech klade na posluchače velké nároky, zároveň ale nabízí lákavou odměnu v podobě nevšedního a komplexního zážitku.
Podobný zážitek skýtají i živá vystoupení the Necks, s tím rozdílem, že bývají rozděleny do dvou částí a potěšení z hudby tria tak bývá dvojnásobné. Vše, co se na pódiu odehrává, jsou čistě plody okamžité improvizace, žádný koncert the Necks tak není stejný. V Praze už kapela vystupovala loni na podzim, letos se k nám opět vrací na pozvání agentury Rachot.
Ve sváteční den 17. listopadu zahraje v pražském Paláci Akropolis a pokud patříte k těm, pro které hudba není jen konzumní záležitostí, neměli byste u toho chybět!
Martin Zoul
Loading...
