Kdo si vystál tu nekonečně dlouhou frontu, která se před otevřením vytvořila před Lucerna Music Barem, nemohl litovat ani jedné jediné koruny, kterou utratil za vstupenku na Band of Horses. Tady bych dokonce mohl polemizovat nad slovem „utratit“, neboť bych jej raději nahradil vhodnějším pojmem – „investovat“. Každý, kdo přišel, investoval svoje peníze a čas do skutečně neopakovatelného zážitku.
Už předskakující formace L.A., která byť na pódiu dlouho nepobyla, zanechala v naprosto naplněném klubu mezi lidmi dojem, že muzika se dá dělat opravdu s chutí a v úplné pohodě.
Když máte aspoň trochu štěstí, narazíte na interpreta, který zní živě stejně dobře jako na nahrávce. Když máte skutečně velkou kliku, narazíte na kapelu, která na živo zní ještě tisíckrát lépe. Narazíte na Band of Horses!
Ceny Grammy, Letterman show a časopis Rolling Stone
Ne nadarmo se tahle koňská banda ze Seattlu dostala se svou skladbou Laredo do každoročního seznamu padesáti nejlepších skladeb roku prestižního časopisu Rolling Stone, ne nadarmo vystupovala v jedné z nesledovanějších amerických talk show – Late Show with David Letterman a v neposlední řadě byla s deskou Infinite Arms nominována na cenu Grammy. To už fakt něco znamená.
Přivítání, jaké se téhle partičce ze západního pobřeží USA na své premiéře v Čechách dostalo, je docela obtížné popsat. Snad jen, že bylo prostě elektrizující. Truckerská čepice s typicky zlomeným kšiltem frontmana Bena Bridwella letěla z hlavy dolů už při prvním akordu celého koncertu.
Nástup před prakticky vyprodaný Lucerna Music Bar se nesl ve znamení výběru dost svižných kousků, samozřejmě včetně největší vypalovačky Casual Party. Pak však přišel zlom v nastoleném rytmu a kapela dala vyniknout své další a mnohem výraznější poloze – pomalým, až doslova utahaným a melancholickým skladbám.
Lucerna plná skutečných fanoušků poctivé hudby
V hledišti bylo volného místa poskrovnu, dokonce bych řekl, že tam už žádné nebylo, a tak se dav jen vlnil jako jeden velký nesourodý celek. Ono na většinu skladeb Band of Horses se ani nějak zvlášť pařit nedá, co si budeme povídat. Ale od toho jsme tam primárně nebyli, protože BoH se skutečně vyznačují poměrně větší náročností na poslech a pochopení celé tvorby.
Postgrungový zvuk ve spojení s chytlavými refrény, melodickými vyhrávkami a celkovým country rockovým vyzněním, kterým jsou kluci známí, se do lidí linul bezmála dvě hodiny. Nechyběl zmíněný a oceněný song Laredo ani nejprofláknutější počin – The Funeral, který si Ben a spol. nechali na úplný závěr.
Nebyli by to Band of Horses, kdyby i nástup k přídavkům nebyl originální. Nechali se publikem vyhecovat k návratu, diváci křičeli nadšením, když svoje favority viděli znovu přicházet a brát nástroje do ruky, ale v tom z pódia zase hbitě slezli a nechali se přivolat ještě jedou, tentokrát s mnohem větším ohlasem. Ben se smíchem srdečně poděkoval za skvělou atmosféru a odpálil poslední skladbu večera – The General Specific.
Před koncertem jsem se dal do řeči s dvěma fanynkami, které očividně nemluvily žádnou mně známou řečí. Ptám se tedy: „Hungary or Finland?“ Byly z Finska. Jedna začala anglicky povídat, že jsou tu na výletě a během dne po cestě z Pražského hradu viděla na pouliční lampě potrhaný plakát. Prozkoumala ho blíže a když viděla, že tu dneska hrají Band of Horses, spolu s kamarádkou hned běžely koupit lístky.
Text: Aleš Malár, Foto: Michal Straka
Loading...
