10 nejhorších českých vánočních písniček

K Vánocům neodmyslitelně patří i tématické skladby, které se na nás v těchto dnech hrnou doslova ze všech stran. Pokud ale uslyšíte některou z následujících písní, běžte raději od reproduktorů dál…

1. Petr Kotvald: Vánoce hrajou glórija (1999)

“Pod stromeček vedle gauče letos položím se já,” Ó bože, před očima tančí představa už beztoho slizkého stárnoucího zpěváka, ležícího pod stromečkem v Adamově rouše se ztopořeným údem, ovázaným mašlí (až najdeš mě, rozvaž mašli”). Jen pro největší úchyly.

 

2. Xindl X: Štědrej večer nastal (2012)

Vánoce můžeme mít rádi nebo neradi, ale přístup, který si Xindl X zvolil pro svou vánoční písničku, je směsí primitivní vulgarity a předstíraného cynismu. Navíc to v textu nehraje s časovou sousledností. “Štědrej večer nastal, když jsem včera chlastal,” zpívá na první svátek vánoční, ale hned dodává, že na Nový rok “pustil jsem se do měkkejch drog”. Tak kdy se ta písnička vlastně zpívá? Xindl kdesi řekl, že když se mu něco nelíbí, tak to zkarikuje. To ještě neznamená, že se mu to pokaždé povede.   

 

3. M. Hrnčířová a spol.: Veselé vánoce (Vánoce, vánoce přicházejí) (1962)

Materialistická óda od velkého hitmakera šedesátých let Jaromíra Vomáčky zachycuje jednu ze dvou stránek Vánoc, jejich světskou podobu. Skoro třicet let to byla nejomílanější a nejprotivnější česká vánoční píseň. Hymna konzumu se dnes hraje méně často než dřív.

 

4. Lunetic: Kouzelná noc (1998)

Česká verze Silent Night byla cílena na naprosto nezkušené posluchače v teenagerském věku. Boží trest za úpornou snahu českého showbyznysu přiblížit se západní kultuře v podobě čtyř krákorajících klouzků ze severních Čech. Bývaly časy, kdy by se za něco tak špatně nahraného a zazpívaného vydavatel styděl, v tomhle případě ostentativně cinkal měšcem. Dnešní teenagerské youtubové hvězdy (Calta, Klus, Ztracený, Cristovao atd.) si zaslouží uznání, že až tak hluboko neklesly, i když je to určitě lákavé.

 

5. Jiří Korn, Pavla Forstová: To k Vánocům patří (1989)

Ne že by to bylo špatně zazpívané, ale chudák Lennon s Yoko Ono dostali od českého textaře pořádně na zadek. Zbavena všech souvislostí je tahle píseň o ničem. Ještě, že toho Lennona zastřelili. Jinak by on asi zastřelil je.

 

6. Argema: Vánoční (1995)

“Bloudím hernou v přízemí…poslední drink si už dám,” bubeník a textař Joska Pavka se ve své vánoční písni opravdu rozmáchl. Pak následuje i něco vánoční nekrofilie a možná i masturbace na hřbitově (“na chladnej kámen kytku dám, první vánoce jsem sám”), ale člověk si může být jist, že když spustí ploužákový refrén sboru, všechny tancovačky tu slátaninu zpívají sborem. Možná, že už na první poslech to člověku připadne blbé, ale nepodceňovat. Po několika přehráních to zní ještě blběji.

 

7. Alice Springs: Díky za vánoční den (1999)

Dnes už zapomenutá Taťounová měla neupřímnost v hrdle. Do svého songu vmontovala málem i kus vlastenectví z Modlitby pro Martu, něco sexu, flámování do svítání a v refrénu i něco poděkování Pánu Bohu. Na jinak zarytou anglofilku toho bylo v ćeštině až dost.

 

8. Maxim Turbulenc: Nekoleda (2012)

Možná by to byla sice pitomá, ale snesitelná dětská písnička, kdyby tam hned na začátku nebyla zmínka o maminčině milenci. Z ostatních perel: “Už k nám letí Ježíšek, blbostí má košíček” nebo “salát, řízky, párky, vzhůru do zahálky”. Vánoce, to znamená to tučnou trojku hlavně krkat, prdět a podobně.

 

9. Pavol Habera, Karel Gott, Peter Dvorský: Svet lásku má (1996)

Orgie tenorů – píseň rozjíždí Habera, nastupuje operetní Gott a nakonec v italštině pucciniovský hrdina Dvorský. Píseň vrcholí soubojem mezi civilním projevem a oběma velkými tenory. K remíze dojde až po obrovském běsnění tří hlasů a velkého orchestru. Pejsek s kočičkou vařili dort.

 

10. Záviš: Koleda (2006)

Na desáté místo nejblbějších vánočních písní jsou nejméně dva tucty kandidátů. Nepočítali bychom několik desítek slátanin, které jejich autoři slepili ze patetických slov o odcházení, opouštění, stesku. Ale než vybrat Jakuba Smolíka, Kateřinu Brožovou nebo Vánoční zvonky od Pepy Melena, zamířme do vlastních řad. Když rebelský písničkář, který se ještě navíc označuje za “knížete pornofolku”, zapadne do sentimentu, zní to hnusně. Ale žertík to vlastně je: až do poslední chvíle sentimentální slátaniny čekáte, že ty bezobsažné zvratky Záviš nakonec něčím shodí – a ono nic! Možná, že právě v tom je fór, ale moc lidí to asi nepochopilo.

Josef Vlček