Těžko hledat podobně znějící kapelu jakou je Kensington

Nizozemští Kensington se do Česka vrátili přesně po čtrnácti měsících. I když tentokrát s sebou nepřivezli zbrusu nový materiál jako loni, přesto se jim podařilo pražský klub Roxy prakticky zaplnit. Ještě, než však přišla na scénu hvězda večera, jala se rozproudit publikum banda říkající si The Silver Spoons. Tahle česko-britská kapela, jejímž domovem je Praha, si nevedla vůbec špatně. Zejména v poslední skladbě se frontman doslova utrhl ze řetězu a předvedl energickou taneční kreaci hraničící až s epileptickým záchvatem.

Kensington jsou skutečně velmi specifickou kapelou. Těžko v současné indie-rockové scéně hledat byť jen jedinou sestavu, která zní aspoň trochu podobně. Právě nezaměnitelný zvuk ze studiových nahrávek se už od prvních úderů do bicích a hrábnutí do strun dařilo přenášet i do zdejšího publika.

Sotva na stage nastoupil charismatický frontman Eloi Youssef, strhl na sebe veškerou pozornost. Jeho zvláštní pohybové kreace, uhrančivý pohled a dramatické spodní nasvícení mu na jisté mystičnosti ještě přidávaly.

Úvod a první skladby celé show se nesly v duchu relativně rychlých skladeb. Ale co je v podání Kensington rychlé, že? Ve střední fázi přišlo náhle prudké zklidnění. Ve skladbě Storms si Eloi vyžádal v publiku naprosté ticho. Atmosféra by mohla být dokonalá – nebýt několika ignorantů a rádoby vtipálků. S blížícím se závěrem pak přišlo opětovné zrychlení.

Do svého setu zařadili Kensington včetně přídavků celkem dvacet skladeb – koncert tak rozhodně nebyl z těch krátkých. Zazněly hity zejména z posledních dvou alb Rivals a Control jako Streets, All For Nothing, Riddles, Do I Ever nebo War.

0