Symbolicky v pátek 13. se v Praze poprvé za svou čtyřicetiletou existenci ukázali Public Image Ltd., tedy druhé dítě někdejšího frontmana Sex Pistols Johnnyho Rottena. Bylo to zároveň jejich první klubové vystoupení u nás.
Žádná předkapela, žádné zdržování, s úderem osmé hodiny večerní vtrhla na pódium zatím nejdéle fungující sestava PiL. „Jsem bojovník! Tohle je má země!“ ječel svým nezaměnitelným hlasem Lydon v úvodní Warrior. O pozornost publika ve vyprodaném Lucerna Music Baru, kde jste mohli spatřit i známé tváře tuzemské punkové scény, ale bojovat nijak nemusel. To totiž už od začátku hltalo každé slovo, každou notu, kterou tahle parta vyloudila. Seznam skladeb byl vcelku chytře poskládán, přeskakovalo se od starších skladeb až po ty nejnovější ze zatím posledního řadového alba What The World Needs Now a rozhodně nebylo znát, že je mezi některými rozdíl téměř čtyřiceti let.
Lydon během vystoupení nedělal žádné sáhodlouhé projevy a raději nechával mluvit muziku. Rytmická sekce Bruce Smith/Scott Firth bezchybně šlapala, až místy téměř zastínila jinak vynikajícího kytaristu Lu Edmondse. Firthovy těžké basové linky v Corporate nebo v nestárnoucí klasice Death Disco se linuly celým sálem a nutily posluchače k tanci. Žádná divočina se ale v publiku nekonala a návštěvníci se spíš jen decentně pohupovali či kroutili v bocích. Na pořádek v klubu již tradičně dohlížel Lydonův asistent John „Rambo“ Stevens, který ze svého místa na levém boku pódia vrhal vražedné pohledy a odrazoval tak případné vetřelce, kteří by chtěli narušit zpěvákův prostor. Rozhodně potěšilo zařazení skladby Cruel z alba That What Is Not, kterému se jinak na koncertech běžně moc prostoru nedostává.
Poté, co kapela předvedla strhující verze hitů This Is Not A Love Song a Rise, odkráčela do šatny, aby se zanedlouho vrátila a rozjela Public Image, singl, se kterým před čtyřiceti lety udělal Lydon tlustou čáru za svou minulostí s Pistols a začal psát zcela novou kapitolu. Následující taneční Open Up, která přešla v závěrečnou Shoom už jen završily dokonalý večer. Hodinu a půl dlouhý set neměl hluché místo a spokojeni byli jak diváci, tak i kapela. Jsem přesvědčen, že tohle nebyla poslední zastávka PiL u nás.
Petr Adamík
Loading...
