The Chainsmokers v Praze - generálka na festivalové léto

Americké duo Chainsmokers přineslo do Prahy nálož elektro hudby prolnutou chytlavými, v éteru ohranými hity. Ale stačilo to na uspokojení publika? Poměr skladeb, které mainstreamová rádia hrají denně jako na běžícím pásu vůči čisté taneční složce, vyzněl ve vysokém nepoměru. Taneční hudba totálně převládla. V očích některých příchozích zřelo se proto často lehké mrzení. Ti, kteří ale věděli do čeho jdou, byli ve svém živlu.

Nejprve však takřka zaplněnou holešovickou sportovní halu rozehřívalo britské taneční duo Sigma a nevedlo si špatně. Publikum dostalo do varu už při prvních úderech svých syntenzátorů.

Údery „trubka – tyč“ zaplnily set z dobrých tří čtvrtin

„Lístek jsem si koupil v domnění, že si při nedělním večeru v klidu poslechnu moderní hudbu. Objednávka čokoládové zmrzliny se šlehačkou skončila tím, že mi Chainsmokers přinesli pikantní guláš s pěti. Skutečně jsem nečekal takovou zásobu elektroniky, techna a dubstepu,“ neskrýval své rozpaky Jan Němeček z Prahy. Plocha i místa na sezení se proměnily v jednu monstrózní diskotéku připomínající kluby v Dlouhé. Doslova tisíce fanoušků taneční hudby byly ve svém živlu a dav na ploše připomínal rozbouřený oceán.

Všechno podporovaly vskutku nadstandartními efekty. Těžko říct, jestli podobné množství pyrotechniky, které zdobilo vystoupení Chainsmokers od první do poslední minuty, už někdy v uzavřeném prostoru v Česku bylo. Světlice co minutu létaly do světel nad scénou, petardami všeho druhu se nešetřilo a vše podtrhovaly nekončící proudy stlačeného dusíku. Ti, kteří se chystají v létě na nějaký taneční festival, ať je to Balaton Sound, kdejaká párty na pláži na Ibize nebo jen na český Mácháč, měli tento únorový večer povedenou generálku.

Everebody hands up in the air

Zejména první část se nesla v duchu, že člověk neznalý tvorby Chainsmokers měl velký problém rozpoznat, kde končí jeden set a kde začíná druhý. Až po dobrých dvaceti minutách se Andrew Taggart odvážil vystoupit od DJského pultu, aby pozdravil publikum, které jako v transu odpovědělo frenetickým jekotem.

Od této chvíle až do konce nesla se celá show ve znamení pravidelného střídání rádiových pecek s mohutnými, snadno zaměnitelnými sety, které by klidně mohl vyprodukovat jakýkoli jiný DJ. Věřím, že mi fanoušci EDM tohle rouhání odpustí. Nechyběly proto hity jako Closer, Something Just Like This nebo Paris.

Aby to nebylo jen celé o elektronické tvorbě, předvedli účinkující, že jim nejsou cizí ani skutečné hudební nástroje. Andrew Taggart si čas od času vzal akustikou, ale i elektrickou kytaru, bubeník pak předvedl famózní sólo s hořícími paličkami a Alex Pall – druhý člen newyorského dua, doprovodil Taggarta na klavír při hitu Sick Boy.

„Myslím, že Chainsmokers přivezli mnohem lepší show, než třeba David Guetta. Celkový dojem kazila ale stará, chladná a hnusná aréna a samozřejmě davy ječících holek, které byly hodně bezohledné. Sety byly OK, ale celkově my tam chybělo víc plnohodnotných skladeb, na které lidi většinou přišli, aby si je mohli zazpívat,“ zhodnotila své dojmy Katka Kadlecová.

Vyzdvihnout se musí jednoznačně koncepce celé scény. Ta byla vypiplaná do nejmenšího detailu, všechno mělo svoje místo a načasování. Prostě předem daný scénář, ze kterého se neuhnulo ani o milimetr. Na ledkové stěny se promítaly tu auta, tu chodící jídlo, tu zase ulice nebo interiér baru kdesi ve státě New York. Na pohled skvělé. Ale bylo to dost?

I když Chainsmokers mají několik vlastních veleúspěšných hitů, pořád nejsou kapelou v tom pravím slova smyslu – jsou to DJové a právě podle toho k jejich tvorbě musíme přistupovat.

Text Aleš Malár, foto Michal Straka