Noel Gallagher se v Lucerně o hity Oasis jen lehce opíral

Bude to téměř jedna dekáda, kdy spolu bratři Liam a Noel Gallagherovi ve formaci Oasis vystoupili naposledy. Už v posledních letech jejich společného koncertování byly jejich vztahy jako na houpačce. Od momentu definitivního rozpadu v létě 2009 však mezi sebou vykopali těžko překonatelný příkop. Oba se pak záhy vydali na sólové dráhy. Liam je například v těchto dnech na tour v Jižní Americe, jeho starší bratr Noel na cestách po Evropě a tentokrát se v plánech objevila i Praha, kde spolu se svou doprovodnou kapelou High Flying Birds zahrál vůbec poprvé.

České publikum na tento moment čekalo zatraceně dlouho a není proto s podivem, že se koncert podařilo pořadatelům vyprodat brzo po uvedení vstupenek do prodeje. Už příchod k Lucerně avizoval, že fanouška čeká skutečně velkolepý zážitek. Pár desítek metrů od vchodu do Lucerny okupovaly Václavské náměstí čtyři velké tourbusy a před vchodem stál další rozměrný náklaďák.

Umístění do reprezentativních prostor Velkého sálu Lucerna bylo zdařilé. Noelova tvorba do secesních prostor prostě dobře zapadne. Výtku si zaslouží jen naprosto nestíhající vzduchotechnika, ale s nepříjemným horkem a vlhkostí vzduchu z tisíců zpocených těl se v případě plné Lucerny musí zkrátka počítat. Než na jeviště vstoupil manchesterský rodák, rozehřívala dobrou půl hodinku natěšené publikum rovněž formace z tohoto průmyslového města – Blossoms a kvalitně přednastavila fanoušky britského poprocku na hvězdu večera.

Že je Noel Gallagher opravdu hvězda první velikosti potrhlo i abnormálně bouřlivé přijetí. Aniž by cokoliv řekl, vykopl připravený set psychedelickým songem Fort Knox, který nemá prakticky žádný text, ale popěvek „He-e-e-ey, he-e-e-ey“ dokáže divácké hlasivky dostatečně roztrénovat. Další skladby seřadil Noel naprosto totožně jako na aktuálním albu Who Built The Moon? a tak se úvod celé show nesl v poměrně svižném duchu. Za druhou Holy Mountain následovala Keep On Reaching a It’s a Beautiful World.

Že jde o hlavního skladatele legendárních Oasis dokázala skladba Riverman z desky Chasing Yesterday tím, že její aranžmá jakoby vypadlo ze slavné devadesátkové tvorby.

Do poloviny celé show neřekl Noel jedno jediné slovo. K strohému pozdravení publika „Good evening Prague!“ se dostal až před kultovní skladbou Little By Little z dílny Oasis. V tu chvíli mezi fanoušky zavládlo čiré nadšení. Dočkali se! Konečně! Refrén si dával dav tak hlasitě, že dokázal částečně přehlušit i silnou aparaturu. Jen lehce vlažnějšího přijetí se záhy dostalo i písni The Importance of Being Idle.

Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že mezi příchozími bylo větší procento těch, kteří přišli právě na skladby Oasis. Gallagher si ale zaslouží uznání, že se k nim uchýlil až v druhé polovině show a stavba setlistu tak nepůsobila prvoplánově.

Za pozornost stojí taky přítomnost ducha Manchesteru a to zejména prostřednictvím vlajky na scéně toho méně slavného fotbalového klubu z tohoto města – City. Stejná bleděmodrá zástava vlála i z balkónu. Noela jakožto velkého fanouška tohoto týmu tak po koncertě určitě potěšila zpráva, že jeho mančaft po letech dokázal porazit Tottenham.

Další pasáž se nesla opět v duchu samostatné tvorby. Poprvé naživo zazněla v Lucerně skladba If Love Is the Law z aktuálního alba. Přes She Taught Me How to Fly a Be Careful What You Wish For se dostal až dalším kultovkám z produkce Oasis – sólově si na akustickou kytaru střihnul čtvrt století starou Half the World Away a těsně před odchodem ze scény zažehnul v srdcích všech třicátnic a třicátníků nostalgickou vzpomínku na léta devadesátá slavnou písní Wonderwall.

Ve čtyřech přídavcích se kruh uzavřel. První, ne úplně jednoduchá na poslech, skladba The Right Stuff ukázala, že Noel Gallagher nechce žít jen z minulosti a dokáže sledovat současné trendy na poli alternativní tvorby.

Na koncertech se ale právě ke skladbám Oasis vracet musí – to by mu fanoušci prostě neodpustili. On sám by si ale mohl odpustit interpretaci písně Go Let It Out a nahradit jinou, protože ta je zkrátka psaná na tělo bratru Liamovi. Naopak následující Don’t Look Back in Anger byla trefa do černého. Lidé se objímali, zářili štěstím a Noel nechával povětšinu jejího trvání dav pět text jen za skromného doprovodu.

Oasis byli v dobách své největší slávy označováni jako noví Beatles a proto zařazení coveru All You Need Is Love bylo vkusným a zároveň ironickým vyvrcholením tohoto nezapomenutelného večera. Zejména úvodní skladby koncertu a zároveň novinkového alba přijali fanoušci velmi vřele. Noel Gallagher tak dokázal, že vystoupení ze stínu Oasis nebude nejjednodušší, ale rozhodně to není nemožné.

Text: Aleš Malár, foto: Milan Říský