Propast nekonečných třiceti let leží od prvního setkání s mužem s nejdelším jazykem, „Démonem“, principálem nebo chcete-li jen baskytaristou legendárních Kiss, Genem Simmonsem. Řada přítomných tehdejších účastníků památného vystoupení v Budapešti, kdy Kiss „prolomili“ Železnou oponu, stejně jako ti co to vzhledem k datu narození toto nemohou pamatovat, byla naprosto uchvácena. Jakoby žádná propast neexistovala. Mladistvě vyhlížející Simmons přiletěl do Vizovic rovnou z mini turné Kiss po Iberském poloostrově, na tiskovce mimo jiné oznámil, že v rámci chystaného mamutího turné Kiss se příští rok objeví i v České republice, rozdal něco moudrosti, ale především všem ukázal co je to rokenrol. Pálil především pecky Kiss, na pódium si pozval zahostovat svou dávnou kamarádku Doro Pesch a když mu ke konci vystoupení praskla struna na baskytaře a dostalo se mu zápůjčky od před ním vystupujících festivalových veteránů Korpiklaani, pozval tyto na pódium, aby si spolu s ním zanotovali závěrečnou Rock And Roll All Nite.
Hlavní hvězdou prvního večera byli Powerwolf, kteří zcela napravili své poslední festivalové účinkování a spolu s nezničitelnými Loudness, Arkonou a Annihilator pěkně zostra odstartovali festival. Následný den Allisa White-Gluz a její Arch Enemy „rozsekala“ papírově největší hvězdy Helloween, kteří přivezli ještě jednou do Česka svůj projekt Pumpkins United, tedy společné vystoupení s bývalými spoluhráči Kai Hansenem a Michaelem Kiskem. Snad to bylo zvukem, ale Arch Enemy byli králi večera.
Zmínit je třeba ještě skvělý set Amorphis nebo Turisas. Třetí den byl jednoznačně ve znamení Udo Dirkschneidera a jeho posledního vystoupení Back To The Roots. Obzvláště když za chybějícího kytaristu povolal do zbraně Stefana Kaufmanna! Dlouholetého spoluhráče a jinak kdysi bubeníka klasické sestavy Accept, kterého zdravotní problémy nejprve přesunuly od bicích ke kytaře a nakonec vůbec. Zde ovšem hrál jako z partesu a pamětníkům se draly do očí slzy. Jako host se v závěru zjevil Mr. Lordi a oplatil tak Udovi jeho předchozí festivalové hostování. Překvapením i když čekaných byl ještě set Avatar nebo vystoupení zmiňovaných Lordi. Poslední den pak vedle legendárního Simmonse zazářili svými sety Destruction (Schmier si pak nenechal ujít večerní vystoupení „Démona“) a Doro. Vizovické vrchy se letos, co se počasí týče, opět vytáhly a tak svátek muziky proběhl jak se sluší a patří. Šestnáctý ročník je mrtev, ať žije ročník sedmnáctý!
Text a foto: Michal Straka