„V České republice se hraje vždycky skvěle. Lidi tam u vás milují hudbu, milují rock & roll a ten je pro lidský život důležitý,“ poznamenal hned v úvodu našeho telefonického rozhovoru Gene October, zpěvák a zakladatel jedné z mála stále hrajících kapel první vlny britského punk rocku. Chelsea ke konci loňského roku vyšlo album Mission Impossible, kladně přijaté, jak fanoušky, tak i kritikou. Letos jej v rámci svého evropského turné představí i u nás, konkrétně v pátek 22. června v Písku, o den později v Ostravě a 27. pak v Teplicích.
Jak vypadá v současnosti typický den Gena Octobera, pokud tedy nejsi na turné nebo ve studiu?
Poslední dobou hodně píšu. Nemyslím tím jen texty, ale taky knihu. Jednu jsem právě dokončil a začnu pracovat na další. Jinak se nám blíží koncerty, takže začínáme zkoušet. Pokoušíme se to dát dokupy a vymyslet, co budeme na turné hrát a co zapojíme z našeho nového alba. Cvičíme hlavně nové písničky. Pořád je co dělat.
Nyní žiješ v Brightonu, že? Stejně jako Brian James z The Damned.
Ano, bydlím tady už dost dlouho. Brian je tady taky, pořád skládá muziku a vydává desky se svou kapelou. Tu a tam na sebe narazíme. Brian je fajn.
Svoboda v Chelsea
Loni vám vyšlo album Mission Impossible. Obě dvě poslední nahrávky se setkaly s pozitivními ohlasy. Jak ty osobně jsi s nimi spokojen?
Ano, myslím, že se povedly, ale mám rád i tu předcházející desku, což byla Faster, Cheaper & Better Looking. Ta je hodně našlapaná. Hlavně kytary jsou na ní zajímavé, ale i na těch novějších jsou krásné kytarové pasáže. To i díky Jamesovi Stevensonovi, který dokáže hrát nahlas a umí ze svého nástroje dostat opravdu rockový zvuk.
James je také člověk, se kterým spolupracuješ zřejmě nejdéle.
James hraje v Chelsea s přestávkami dlouhou dobu, přišel už v roce 1977. Chelsea ale prošlo i několik dalších skvělých lidí. Přicházeli a odcházeli, protože v jejich životech třeba nastaly jiné situace. To se stává. Někdy prostě nemůžeš dělat pořád jen jednu věc. Když chce někdo udělat změnu a zaměřit se na něco dalšího, tak v tom nevidím problém. Můžeš si od kapely odpočinout a pracovat s jinými lidmi, dělat rozdílnou muziku. Nikdo není k Chelsea vázán nějakou smlouvou a každý má svobodnou možnost volby. V případě, že už to nechceš dělat, tak nasrat, běž a dělej něco jiného. Je to jednoduché.
V Chelsea začínal také Billy Idol. Jaký je tvůj názor na jeho pozdější tvorbu?
Generation X byli skvělí. Nevím, proč se pak rozpadli, na to by ses musel zeptat přímo Billyho, ale i poté, co odešel do Spojených států, dělal dobrou muziku. Billy chtěl vytvořit něco odlišného a byl v tom dobrý. Jeho věci se líbí hodně lidem. Ti muzikanti, se kterými hrával v Americe už jako sólový interpret, byli vynikající a utvořili spolu dobrou rock´n´rollovou kapelu. Podařilo se jim napsat několik vážně dobrých, standardních skladeb. Vždycky je to fajn, když někdo, koho znáš, pokračuje v něčem sám a je v tom úspěšný.
Na necenzurované verzi obalu vašeho alba Traitor´s Gate byla ale zobrazena hlava Billyho Idola napíchnutá na kůlu, společně s dalšími muzikanty jako Sting, Bob Geldof, John Lydon nebo Axl Rose.
To byla jen menší legrácka, která nás v té době napadla, nic vážného. Tohle byla taková „Žlutá ponorka“ v podání Chelsea. Stejně jako to měli Beatles, tak i tohle bylo naše zábavné album s legračním obalem.
V 80. letech Chelsea natočila tři alba, Original Sinners, Rocks Off a Underwraps, které ale na koncertech nejsou nikdy zastoupeny žádnou skladbou.
Tohle totiž bylo krátké, celkem příjemné období. Řekl bych skvělá doba, co se experimentování týče. Byly to trochu jiné skladby, než jaké jsme s Chelsea obvykle dělali a všichni členové tehdy přispěli k tomu, aby měly jiný zvuk, jiné rytmy a tak dále. Ale i tak to pořád znělo jako Chelsea.
Letos jste prý dostali zákaz vystupovat na proslulém festivalu Rebellion v anglickém Blackpoolu. Je to pravda? O co přesně šlo?
Ano, je to tak. No, byl jsem naštvaný. Zašel jsem se podívat na jednu výstavu umění, která byla součástí festivalu a když jsem to tam viděl, prohlásil jsem, že je to jen kupa sraček, samé blbosti. Vzali to až moc vážně. Když jsme potom hráli své vystoupení, tak po nás lidi chtěli přídavek, ale zvukař v tu chvíli už do beden pustil nějakou muziku, což mi přišlo hnusné. Zašel jsem za ním a povídám mu, že by neškodila trocha respektu pro starou kapelu z roku 1977. O tom to celé bylo. Už jsem se samozřejmě uklidnil. (smích) Tento rok tam ale každopádně nehrajeme.
Opilý mnich
Kromě muzicírování ses objevil i v několika filmech v menších rolích. Spatřit tě lze dokonce i ve slavném snímku Omen (u nás pod názvem Přichází Satan!). Jak k tomu došlo?
Než jsem dal dohromady kapelu, tak jsem si přivydělával u filmu. Byla to společnost, která dodávala komparsisty do filmu. Posílali filmařům lidi a říkali ti, kde a v kolik být, co si obléct na sebe a kde se postavit. Tohle ale byla sranda, protože je tam ta scéna, kdy Gregory Peck sleduje rugby zápas. Původně to bylo tak, že jsem stál přímo vedle Pecka. On byl oblečený do kabátu a měl pěkně učesané vlasy. Řekli nám, ať jakože pokřikujeme na rozhodčího: „Jsi slepej, to byl faul,“ a tak podobně. Během toho, co se tam hráči s rozhodčím dohadovali, jsem do Gregoryho Pecka dloubl loktem a zakřičel na něj: „Hej, viděl jsi to?“ Trošku jsem to hrál. (smích) On se na mě naštval a režisér mě od něj musel přesunout dál. To byla sranda. (smích)
Hodně lidí možná neví, že ses objevil i v klipu Black Sabbath ke skladbě Headless Cross.
Jasně, to je podobný případ. Do kanceláře přišel Tony Iommi, že budou potřebovat nějaké lidi do jejich nového klipu. To už tam nebyl Ozzy. Sakra kdo tam tehdy zpíval? Ronnie James Dio? Ne, Tony Martin. Natáčelo se to na jihu Anglie, v Sussexu, v místě zvaném Battle. Hledali do klipu někoho, kdo by hrál mnichy. Fajn, říkal jsem si. Takže jsme natáčeli a nějaký chlapík mi povídá, ať si nahodím kostým mnicha, sednu si a dělám, že čtu nějaký svitek. „Tak jo, budu tady sedět a nebudu nic dělat.“ Myslím, že v tu chvíli jsem v sobě měl už asi deset piv. (smích) Bylo tam hodně piva zadarmo. Proto jsme tam taky všichni šli, abychom se dobře napili!
Petr Adamík
Loading...
