Jestli se o někom dá říct, že pro muziku žije a dýchá, tak je to právě ZAKK WYLDE. Je prototypem kytarového hrdiny a jeho zvuk a styl tvořený těžkotonážními riffy se dnes snaží napodobit kdekdo. Svou muzikou zásobuje posluchače jako na běžícím páse. Po deváté řadovce domovských BLACK LABEL SOCIETY připravil sbírku pomalejších, akusticky laděných kompozic pro své druhé sólové album Book Of Shadows 2, které právě vychází. Sehnat ikonického kytaristu k rozhovoru může být někdy běh na dlouhou trať. Tentokrát ale nestála v cestě žádná překážka, a tak se jednoho březnového večera na druhém konci sluchátka ozval hlas věčně vysmátého mistra Wyldea. Kompletní rozhovor najdete v aktuálním vydání časopisu Rock&All.
Jaký je rozdíl mezi Zakkem Wyldem z roku 1996 a Wyldem nyní v roce 2016?
Ani nevím. Pořád miluju věci od Stones, Vana Morrisona, Eagles… až po Bad Company, Allman Brothers nebo Neila Younga. To jsou interpreti, které nikdy nepřestanu poslouchat. Moc se toho u mě nezměnilo. Ale jasně, za ty roky nasbíráš různé zkušenosti, o kterých pak můžeš psát. Je to prostě dvacet let života.
Album jsi nenatáčel na jeden zátah, ale na několik fází, což u tebe není zrovna běžné.
Obvykle, nebo spíš pokaždé, jsme točili album tak, že jsme vešli do studia a začali na něm makat, dokud nebylo hotové. Potom jsme ho vydali a vyrazili na turné. Teď jsem si však vzal jeden měsíc, kdy jsem napsal nějaký materiál, přinesl jsem ho, pustili jsme se do práce ve studiu, pak jsme na čas zase vyrazili na cesty a pak zase zpátky do studia. Dosadily se bicí, přidaly se basové linky a já se poté začal soustředit na jednotlivé melodie.
Podle čeho se rozhoduješ, který song půjde pro BLS a který pro tvé sólové aktivity, případně jiné projekty?
No… tak například při tvorbě mého nového alba jsme nashromáždili hromadu materiálu navíc. Mnohé z těch písní se mi líbily, ale tak nějak neseděly nebo nějakým způsobem nezapadaly mezi ostatní skladby, které se na Book Of Shadows 2 objevily. Takže je dost možné, že se některé z nich v budoucnu zařadí do repertoáru BLS.
Ty asi nejsi ten typ, který by nějak sledoval recenze nebo se zajímal o názory druhých, přečteš si je přesto někdy?
Ani ne. Když ty sám jsi spokojený s tím, co jsi udělal, a víš, že jsi do toho dal vše a udělal to nejlíp, jak jsi mohl, tak tě vlastně ani moc nezajímá, že se to někomu nemusí líbit. Nemůžeš potěšit každého. To mě ale netrápí.
Loni nás opustilo několik velkých jmen hudebního světa a často teď lze slýchávat názory, že rock’n’roll pomalu umírá. Vidíš to taky tak černě?
Myslím, že přesně tohle se říkalo, když zemřeli Jim Morrison, Jimi Hendrix a Janis Joplin. A umřel snad s nimi rock’n’roll? To si teda nemyslím. Rocková muzika není jen o jedné osobě. Je to hnutí a vždycky přijdou další a další generace. Když si vezmu například Avenged Sevenfold, tak ti svou práci dělají skvěle a já jim odjakživa fandil.
Jak se jako velký kamarád Phila Anselma díváš na jeho nedávný skandál s nacistickým pozdravem na akci na počest Dimebaga Darrella?
Takového Phila neznám. Pamatuju si, že byl vždycky k lidem milý a nezáleželo na rase nebo na jejich barvě kůže. Ke všem se choval naprosto stejně a vždy byl v pohodě. Když jsem slyšel o tom, co se stalo, tak jsem byl, stejně jako všichni, velmi překvapený. Říkal jsem si: „Chlape, co to sakra děláš?“ Phil se veřejně omluvil a vím, že se ohledně toho cítil hodně špatně a doufal, že se to nikoho nijak výrazně nedotklo. Nevím, myslím, že víc toho ani udělat nemohl. Už samo o sobě to, že chlap uzná, že udělal chybu a omluví se za ni, je dostačující. Snad to bude všechno v pohodě.
Jak ty osobně prožíváš volby prezidenta, které se ve Spojených státech budou letos konat?
Myslím, že kdokoli, kdo se do této funkce dostane a je zvolen prezidentem, by měl být svým způsobem podporován. Je to člověk, na kterého se lidi chtějí spolehnout a očekávají od něj, že přinese úspěchy. Je to podobné, jako když někdo trénuje fotbalový tým. Všichni chtějí, aby pro tým odvedl co nejlepší práci a společně se všem dařilo. Víš, jak to myslím? Samozřejmě, tohle není vůbec jednoduchá práce a člověk se nikdy nemůže zavděčit všem. Podle mě je důležité, aby pomáhal chránit lidi ve své zemi, poskytl všem zaměstnání, aby všichni měli dostatek peněz a tak dále. Když se mu tohle všechno bude dařit, tak to bude ten nejlepší lídr, jakého si jen můžeme přát.
Petr Adamík
Loading...
