WANASTOWI VJECY

Čekat zásadní proměnu ve výrazu „Wanastovek” by bylo naivní a na Alchymii samozřejmě k žádné nedochází. Kodymův nezaměnitelný rukopis je rozeznatelný hned zkraje desky a rezonuje po většinu stopáže. Typická kombinace uhánějících a chvílemi až punkem sršících skladeb s pomalejšími vyznáními je prověřená lety a nutno podotknout, že i přes pár nešvarů stále solidně zabírá. Alchymie, ač jí nelze upřít počáteční šmrnc, však ve své druhé polovině začne zavánět stereotypem a tento dojem nevyvrátí ani adresná Nade hradem pode hradem. Největší bolístkou novinky pak paradoxně není absence stěžejního hitu, ale nevýraznost (a možná přezrálost) celého materiálu. Wanastowi Vjecy totiž ztratily v mnoha ohledech dravost a syrovost – nadhled naštěstí nechybí – a tím aktuální materiál trpí nejvíc. Přitom má deska silný rozjezd, úvodní šlágr Karlovy Vary je jako otvírák skvělá volba a je esencí všech svižných songů kapely. Kodym tu navíc dokazuje, že je stále silný jak pěvecky, tak technicky. Pravým opakem je pak závěrečná Julie, píseň vzniknuvší v koprodukci s Čechomorem, která působí stejně jako Lady Karneval – legrácka na jedno použití, jejíž existence vyvolává otazník.

Milan Říský

0