VOILA!

Zkusme se schovat za trapnou výmluvu, že nyní, na prahu léta, dostává tato perlivě svěží nahrávka nový rozměr… Ne, pravdu: Druhá deska v Praze usídlené skupiny Voila! je popravdě restík, který nám se propadl až z konce loňského roku (uf, to to ubíhá). Ale tak či onak by byla velká škoda nechat ji zapadnout bez povšimnutí, protože ve své zdánlivé nenápadnosti a skromnosti je to počin, který má prostě kouzlo. Akorát je ještě těžší než u jiné muziky popisovat to celé slovy.

Rozverná i poeticky lyrická zpěvačka Zdenka Trvalcová elegantně přeskakuje mezi francouzštinou, angličtinou a slovenštinou, ve všech polohách si počíná obratně. A totéž, ale v ještě daleko širším intervalu platí i pro celou kapelu. Jestli jste v souvislosti s Voila! zaslechli něco o šansonu, elektro swingu, slovenské Zaz a podobně, je třeba tento obrázek ještě mnoha podstatnými odstíny dobarvit – ať už jde o alternativně sofistikovaný pop, jazz, folk, nebo dokonce hip-hop či plnotučný prog rock! Záhadou zůstává, jaktože to všechno ve finále tvoří tak organickou, hladkou a také nepovrchně emotivní skládačku… Jistě i díky delikátní zvukové péči Filipa Jelínka a Miroslava Chyšky.

Upřímně řečeno mám trochu obavu, jestli se Voila! někdy dočká spravedlivé (tedy náležitě silné) odezvy publika – svým způsobem totiž může narážet na to, že je příliš jemná a uhlazená pro underground, příliš rafinovaná pro mainstream a naopak málo výstřední na intelektuální kult… Ale rozhodně si zaslouží sympatie a doufejme rovnou i v trochu štěstí, aby se popsaný rébus podařilo rozlousknout…

3,5/5
Michal Husák

0