VIBRATHÖRR

V roce 2018 uspořádala skupina Vibrathörr, jejímž členem je i novinář Jan Martinek (bubeník, který jinak hraje i v seskupeních 1st Choice, Povětroň a Primal, jeho stejnojmenný otec je kytarista Žlutého psa a bratr Lukáš renomovaný jazzový a bluesový kytarista), v legendárním pražském klubu Strahov 007 koncert u příležitosti takřka neuvěřitelných 25 let své existence. Vystoupení bylo zaznamenáno a vloni v létě vydáno.

Téměř polovinu repertoáru tvořily věci z druhého a prozatím stále posledního studiového alba Kingdom, které spatřilo světlo světa již v roce 2011. Jednou se zavzpomínalo i na debut Self Excitement Generator (2006), ale celých šest skladeb dosud nebylo vydáno (tři z nich jsou už starší a tři relativně nové), takže tento živák má rozhodně smysl. Zmíněná trojice „novinek“ patří mezi jednoznačně nejsilnější položky alba – ať už jde o propracované songy Killing Lights a Blinded By Fear And Hate, nebo vypalovačku Through Panther’s Eyes, která je míněna jako vzpomínka na zastřeleného kytaristu Pantery Dimebaga Darrella a opravdu zní hodně panterovsky.

Úhrnem Vibrathörr hrne syrový thrash/groove metal, částečně pronikající až na výsostné deathmetalové území. Neatakuje však nějaké hranice extrému ani co se týče rychlosti, ani pokud jde o nějakou brutalitu či morbidnost, na to je v podstatě příliš normální. Ani v jiných ohledech muzika této kapely nepředstavuje vlastně nic převratného, neřkuli výjimečného, ale zní vážně docela dobře a přesvědčivě. A také upřímně, neboť tato parta si nehraje křečovitě na něco, co není a nemůže být. Proto má tenhle zjevně naprosto autentický živák bez dodatečných studiových oprav nějakých instrumentálních či vokálních nepřesností a „nečistot“ moje sympatie.

3/5

Petr Korál

0