UCHÁZÍM

Jihočeští Ucházím byli se svou verzí hardcoru a punku vždycky trochu jinde než většina tuzemské produkce spadající do těchto škatulek. Jiné to není ani na novinkovém albu, které po pětiletém čekání od poslední řadovky konečně spatřilo světlo světa. Nečekejte žádné jednoduché postupy ani laciné halekačky. Aby si člověk našel k písním cestu, musí si album pečlivě naposlouchat, což se ale v dnešní hektické konzumní době praktikuje stále méně. Ucházím tak asi neosloví širokou posluchačskou obec, ale to, myslím si, samotné členy souboru vůbec netrápí. Každá z deseti přítomných skladeb obstojí sama za sebe a každá také zaujme něčím jiným: O nás, Hamletu, Yorikovi a nás kytarovými melodiemi prolínajícími se s jistou rytmikou, Stanné právo a Svrab zase svou poetikou a vůbec celkovým pojetím, které může v lecčem připomenout teplické punkové nestory F.P.B. Kdo hledá jednoduchý pivní punk, ať tuhle kapelu rovnou přejde, kdo chce nad muzikou trochu přemýšlet, ten si desku oblíbí. Já se celou půlhodinu příjemně bavil.

Petr Adamík

0