RY COODER

Svět se nemění, konstatuje Ry Cooder novou deskou, první po šesti letech odmlky. Nahrávka je stejně „protestní“ jako předchozí titul Election Special (2012). Tentokrát k tomu však Cooderovi stačí pouhé tři autorské kusy. Po zbylém repertoáru zalovil ve svých obvyklých inspiračních zdrojích, ve starém blues i folku. V repertoáru, jaký hrával dávný gospelbluesový kazatel Blind Willie Johnson či průkopníci bluegrassu Stanley Brothers. Ejhle, jako kdyby ty songy vznikly dnes, tak nadčasově (žel) působí jejich obsah. A tak dobře je Ry převyprávěl, s trochou pomoci syna Joachima, bubeníka a koproducenta. „Mohu díky těm písním propojit politický a ekonomický rozměr s vnitřním životem lidí, protože lidé v dnešním světě prožívají stejná rizika a stejný útlak,“ uvádí muzikant a také znalec americké hudební tradice v tiskové zprávě. Nečekejme ovšem nic ufňukaného a bolestínského. Naopak, jde o odlehčující, ozdravnou reflexi. A dojde i na optimistické, dravé jízdy, třeba v případě Dawsonova ohlasového spirituálu In His Care. Cooder ovšem zdůrazňuje, že mu v případě gospelů a spirituálů ani náhodou nejde o falešně jásavou „věroučnou propagandu“, ale o určitou „vážnost či lidskou důstojnost, kterou tyhle písně obsahují“.

A i kdybychom nebrali nic z výše uvedeného, nadchne už jen to, jak Ry stále čaruje se slide kytarou, mandolínou a dalšími nástroji. Lahůdka pro tradicionalisty, před kterou snad musí smeknout i “progresivisté”.

Tomás S. Polívka

0