ROGER WATERS

Úvodní střípky hovorů a tep připomenou jistou legendární desku, však propojují kompozice nazvané Když jsme byli mladí a Déjà vu. Ale i onou reminiscencí Waters vlastně drží „prst na pulsu doby“. Ostatně zmíněnou obžalobu věčné lidské militantnosti a všeobjímajícího šílenství ve stylu „jako bych to už viděl“ fanoušci znají. Déjà vu patří k písním, které zazněly na koncertech, dřív nesla název Lay Down Jerusalem (If I Had Been God). Hudba jako celek je zatěžkaná, důstojně baladická a chmurná, což k textům náramně šikne. Spíš než s předchozí řadovkou Amused To Death komunikuje svým rozvržením s The Final Cut. Spojnicí s PF najdeme vůbec dost. Slyš třeba „zdivou“ zvukovou smyčku a dynamický zdvih v Picture That i řadu „animálních“ ozvěn. Jak by ne, když autor je stejný a producent Nigel Godrich se výborně vžil do Watersovy zvukové estetiky. Ještě důležitější je však fakt, že album nese poselství. Protest i naději. Pokud má mistr, jak uvádí v rozhovoru v červnovém čísle magazínu Rock & All, napsané kupy dalšího materiálu, jde o dobrou zprávu. Waters nevydává zbytečnosti.

TOMÁŠ S. POLÍVKA

0