PIRATES OF THE PUBS

Z produkce početné formace Pirates of the Pubs z Českých Budějovic je na první poslech slyšitelné, že k jejím ústředním favoritům patří Flogging Molly, Dropkick Murphys, The Real McKenzies a podobné kapely. Osmička Jihočechů a Jihočešek na to jde podobně, ale zároveň z trochu jiné strany. Rozdíl je především v tom, že „Piráti hospod“ nepoužívají dudy, zato však spoustu jiných akustických nástrojů – onu folkovou složku u nich zastupují mandolína, housle střídané s flétnou a hned dva akordeony.

Silný (a přitom na skladatelský základ nekřečovitě naroubovaný) nádech irské lidové hudby ovšem tato nahrávka nese nejen pokud jde o aranže, nýbrž také po stránce melodické, a tím rozhodně nemyslím jen zařazení tradicionálu Leave Her, Johnny, Leave Her. Také původní repertoár souboru dýchá takřka všemi póry „zelenou“ folklorní inspirací, aniž by však ztrácel náležitý šmrnc: pořád je to punk rock většinou řádně úderného ražení. Zároveň punk svěží, hravý, do života vybavený chytlavými zpěvnými motivy. Skladby jako We Are Pirates, Srdce v ohni, Back To Galway, Až jednou nebo Still On The Road jsou jednoduše hity velké jako pořádná námořní loď, na níž se tahle parta pomyslně plaví. A také o tom s gustem zpívá, zhruba půl na půl česky a anglicky. Deska je svým způsobem téměř monotematická a myšlenkově nijak zvlášť vynalézavá (téměř ve všech textech figurují piráti, lodě, moře, hospody, přístavy apod.), nicméně tady asi člověk nečeká mistrovství světa v obrazoborectví a ukázky vrcholné poetiky.

Z tohoto alba čiší živočišná energie a nekašírovaná radost. Zjednodušeně řečeno, podstatou všeho u Pirates of The Pubs je odvaz, nikoliv vysoké umění, protože toho tu není třeba a snaha o něj by působila cizorodě. Už jejich debut Drunken Forever (2016) byl fajn, ale novinka se jim povedla ještě o kousek víc.

3,5/5

Petr Korál

0