PETROLEUM

Tenhle studiový projekt, který na 99 procent nebude mít živou podobu, se připravoval a natáčel dlouho. A vyjít měl už před půl rokem, jenže v důsledku nečekané smrti člověka, který měl původně být vydavatelem CD, se to ještě výrazně posunulo. Štěstím v neštěstí je, že jde o muziku, která jen tak snadno nezestárne, protože v podstatě svým způsobem „stará“ už je. Avšak to vůbec není myšleno v negativním smyslu.

Dvěma nejdůležitějšími členy Petrolea jsou bubeník, skladatel, aranžér a producent Ivo Plaček a multiinstrumentalista, zpěvák a také tvůrce Aleš Hrnčál. Hlavními autory hudby a textů tu však jsou dlouhá léta umělecky nepříliš aktivní veteráni české extrémně metalové scény v jejím „klasickém“ období na přelomu 80. a 90. let – Miroslav Valenta (ex-Master’s Hammer) a Daniel „Šakal“ Švarc (ex-Fata Morgana, Törr). Oba své věci většinou i sami zpívají, ale vypomáhají jim rovněž třeba původem latinskoamerická zpěvačka Jam Valcors nebo ostřílený brutalvokální buldozer Tomáš „Chymus“ Hanzl (Isacaarum, Pačess, dříve Negligent Collateral Collapse, Closing, Antigod a další kapely). Melodicky uhrančivý song Beast pak zpívá zajímavou barvou hlasu a působivým výrazem obdařená Zuzana Dubnová.

Už to ledacos napovídá o pestrosti téhle nahrávky. I když to bude znít jako totálně provařené klišé, tady opravdu platí, že každá skladba je jiná, a přesto výsledkem není zlopověstně nestravitelný dort Čapkových zvířecích hrdinů.
Samozřejmě nelze tvrdit, že celý materiál je geniální, úchvatný a jedinečný, nicméně silných momentů je tu celá řada. Například všechny Švarcovy skladby jsou rozhodně stokrát zajímavější než jeho loňský sólový, zvukově kanální počin Demo No. MMXX. Patrně nejvíce píseň Věci špatný, která paradoxně hudebně asi nejvíce připomíná Master’s Hammer, a určitě nejen tím, že na tympány se v ní objevuje další člen této kultovní formace Jan „Silenthell“ Přibyl. Výrazně chytlavým melodickým motivem byla do života vybavena píseň Mephisto. Ale za opravdové vrcholy alba autor této recenze považuje jednak monumentální Paradise (hlavní roli v ní autorsky i pěvecky má Valenta), jednak patrně nejříznější kus Alexandra, kde pro změnu exceluje – podpořen už zmíněnou Zuzanou Dubnovou – Švarc, svým nezaměnitelným výrazem stejně naléhavý jako kdysi, v dobách prvních desek Törru.

Monumentalita je vůbec jedno z nejpřiléhavějších slov, pokud budete chtít Verbalii jako celek nějak charakterizovat. Těmi dalšími jsou tajemno, mystično a, nebojme se to říct, jistá vznešenost. A také nadstandardně vynalézavá aranžerská práce. Úhrnem to dává originální (black) metal, byť poněkud oldschoolového ražení, jak už bylo zmíněno v úvodu. Ano, Petroleum, to je na jednu stranu mocný závan starých časů, ale zároveň určitě ne těžko snesitelný dotyk něčeho dávno vyčpělého či vyloženě mrtvého.

3,5/5

Petr Korál

0