PARKWAY DRIVE Reverence

Nová a v pořadí již šestá deska australských matadorů má podle slov členů kapely v mnohých ohledech terapeutické účinky, primárně pro pány muzikanty. Smrt blízkých přátel a rodinných příslušníků je tématem, se kterým se Parkway Drive na Reverence vyrovnávají, samozřejmě po svém. Jako by všechny negativní emoce přetavili do ještě hutnějšího a mnohem metalovějšího zvuku, který se zásadně odklání od ryze metalcorových prapočátků formace. Tvrdé riffy Australané ředí takřka stadionovými refrény, následují vzory starších hymnických songů Vice Grip či Wild Eyes. Tvrdé jádro fanoušků sice zvukové změny prezentované na minulé desce Ire a aktuální Reverence jednohlasně nevychvaluje, ale nutno říct, že momentální zvuk, bližší spíš modernímu metalu, souboru sluší. Zhruba tři čtvrtiny nahrávky jsou jízdou, která nenechá posluchače vydechnout, zároveň je pestrobarevná a čtveřice pouze nevyplňuje žánrovou šablonu, ale stále svůj zvuk rozvíjí a obsahuje dostatečné množství silných momentů. Je otázka, jak dlouho Parkway Drive dokážou současný sound rozvíjet, ne vždy se jim podaří do písní nacpat dostatek svěžích momentů a závěr alba už lehce sklouzává k určité fádnosti a repetitivnosti. Dojem z celku nekazí, ale byla by nesmírná škoda, kdyby se parta kolem charismatického Winstona McCalla na budoucí desce zacyklila a stala se další bandou, která tvrdé riffy a rozmáchlé refrény sype z rukávu bez rozmyslu.

Milan Říský

0