P5

Českobudějovická pětice P5 debutovala před čtyřmi lety prostřednictvím desky Šlapeme tam… V recenzi na tento nosič jsem mj. napsal, že jde o „syrový, pramálo překvapivý a stále tak trochu neumětelský punk, jak se tu kdysi hrával“. A když poslouchám novinku „Pé pětky“, říkám si, že to do určité míry stále platí. I když jistý žádoucí posun nastal.

Minule snahu souboru už předem hatil notně bídný zvuk nahrávky. Doba plastová se v tomto ohledu jeví v nesrovnatelně příznivějším světle. A čistě hudebně? Nová kolekce je nápadově o něco přesvědčivější a také pestřejší. Každopádně asi nejsilnější mi ale kapela připadá v kramflecích skutečně ostrého a agresivního výrazu, jaký tu ztělesňují vypalovačky Mám vás rád… nebo Z-věř. Do této roviny by se klidně mohla tlačit častěji. Anebo atakovat posluchačovo ucho více takovými nosnými, chytlavými riffy, jako je tomu v případě skladby Aplikace.

Občasnou pochvalu i tentokrát zaslouží také texty, třebaže neobratnou ekoangažovanost, která neomylně posílá ke dnu titulní píseň, by člověk čekal spíš od nějaké (post)pubertální party, a ne od formace, v níž působí někteří hudebníci aktivní na scéně už v předminulém desetiletí. Slabinou P5 je také barvou hlasu dost nezajímavá vokalistka Niki – naštěstí daleko výraznější a důležitější pěveckou roli má na svých bedrech kytarista Petróza.

2,5/5

Petr Korál

0