OSCAR BAND

Předlouhých 16 roků po prvotině Plechový bubínek (2003) vyrukoval pardubický Oscar Band, seskupení kolem místního kulturního hybatele Lumíra Zilvara Sokola, s novým počinem. Vzhledem k tomu, že soubor vznikl již v 80. letech, to není zrovna dech vyrážející kadence vydávání nahrávek. Nutno ale vzít v úvahu, že Oscar Band měl dvě mnohaleté pauzy ve své činnosti. Navíc jak se v tomto případě ukazuje, někdy se vyplatí nic neuspěchat a vyrukovat teprve s něčím, co nepřipomíná jen nějaký umělecký polotovar.

Nejspíš nepřekvapí, že Oscar Band nadále vzývá ducha tzv. druhé generace českého undergroundu. Ostatně čtyři skladby (Oběšenec, Špatnej chlap, Panenka a Smrť smrťoucí), tedy celá polovina alba, pochází už z osmdesátek, i když ta posledně uvedená byla totálně předělaná. Úplnými novinkami jsou tu „jen“ tři věci, nicméně pokud by se někdo bál nesoudržnosti předloženého materiálu, bude příjemně překvapen. Celá deska sice zní – a nepochybuji o tom, že záměrně – hodně „oldschoolově“, jenže vůbec ne vyčpěle.

Slovo underground je však v případě Oscar Bandu poněkud zavádějící, tedy vzato čistě po hudební stránce. Možná by bylo přesnější hovořit spíš o pub rocku, vlastně posluchačsky poměrně vstřícném bigbítu, na rozdíl od nezřídka obtížně stravitelného repertoáru undergroundových klasiků jako The Plastic People Of The Universe nebo DG 307. Vždyť Šedej vlk nebo už zmíněná píseň Špatnej chlap jsou de facto hitůvky! Z odlišného soudku je zejména závěrečná více než desetiminutová ponurá titulní kompozice; k náročnějším kouskům patří i Ještě se můžem radovat s působivým kytarovým sólem a Les kostí. Sound souboru provětrává celkem očekávaně saxofon a občas též flétna. Po stránce aranží by se ale asi dalo víc pracovat s akustickou kytarou v obsazení.

Důležité u této skupiny jsou samozřejmě přemýšlivé zneklidňující texty, nejednou pracující – jak už sám název desky napovídá – s „mortálními“ a dalšími obecně nikterak radostnými tématy jako jsou nemoci, stáří apod. Představují spíš zpívanou poezii v tom dobrém slova smyslu. A že jejich autor Zilvar není zpěvák v klasickém chápání, nýbrž spíš obyčejný deklamátor? No a? Jeho výrazu nechybí náležitá naléhavost a zaujetí, a to tady jde především.

3,5/5

Petr Korál

0