NEŽFALEŠ

Utíká to. Vzpomínám si, jak spřízněné pražské skupiny The Fialky a Nežfaleš byly na startu kariéry a já si v duchu říkal: „Pozor, na zdejší scéně se něco děje, stará punková generace má konečně mladou konkurenci!“ Obě už mají za sebou 15. narozeniny a dávno patří k jistotám. Důkazem je i tohle podařené album. V rámci žánrových možností jde o desku žádoucím způsobem pestrou, její „rozptyl“ sahá od typicky nežfalešovských hitůvek (do zlatého písňového fondu kapely se klidně mohou zařadit První dojem, Klub gentlemanů, Pseudohrdina, Zločin z vášně nebo Jehly) až po útočný speedpunkový nálet (N.F.S.). Zase z trochu jiného soudku je Hloupost je kat, znějící tak trochu jako tuzemští punkoví veteráni SPS (asi ne náhodou si v ní jejich frontman Zdeněk Růžička pěvecky zahostoval), nemluvě o podmanivém závěrečném „cajdáčku“ s klavírem Opravdoví chlapi (se rodí ze svých chyb). Ten i díky silnému myšlenkovému poselství představuje možná vrchol celé desky. Vůbec texty, většinou se obratně vyhýbající obligátní povrchnosti a tunám „vzdoroklišé“, jsou odjakživa předností Nežfaleš, i když to není bůhvíjaká poezie.

Petr Korál

0