Titul: Míra Hajšman a přátelé 2
Vydavatel: VLASTNÍ NÁKLAD
Total time: 44:09
Žánr: ROCK
Hodnocení alba
Nejdříve plzeňský, posléze pražský zpěvák a harmonikář Miroslav Hajšman toho má za půlstoletí svého aktivního muzicírování za sebou opravdu hodně. Prošel skupinami Transit, Škorpioni, The Flying Soul, The High Sex Society, Society, Společnost, Societa Musicale, Orchestr Svatopluka Čecha, Teslar, Meditace, Nautilus, Labyrint, Novus XXI, Kaktus, Medium, Aréna, Pavitram, Staří psi, Parademarche, znovu Aréna… Dnes vystupuje především s předělávkovým Beer Bandem a kromě toho se věnuje i vlastním studiovým projektům. Společně s klávesistou, skladatelem, aranžérem a producentem Janem Dočekalem, tedy bývalým kolegou z Arény, a s výpomocí dalších muzikantů (např. zkušení kytaristé Míla Benýšek, Zdeněk „Charlie“ Blažek a mj. z Pumpy známý Pavel Marcel, který přispěl i autorsky výbornou jižansky laděnou peckou Čím víc mám…) připravil kolekci dvanácti písní, které si žánrově vykračují různými směry.
Na jedné straně jsou věci, jež by se daly povšechně označit jako AOR, tedy „adult oriented rock“, a kdo pamatuje 80. léta, tak by si mohl aspoň rámcově představit, jak asi znějí. A především Duchové znějí opravdu dobře… Trochu to ale drhne tam, kde vítězí poněkud nucená snaha o kultivovaný „umělecký“ pop (Rozcestí). Daleko víc Hajšmanovi sluší řádně bigbítový, byť samozřejmě a zcela logicky už trošku obnošený kabát, jak ukazují hardrockové kousky Blaničtí rytíři, Žoldáci stáří, Muzika mého štěstí a zejména výtečná Hroší kůže. Hodně se ale povedla se také třeba Falešnice 1978, kterou kdysi složil Václav Běhavý (původně, bez onoho letopočtu v názvu, ji hrála jeho skupina Labyrint a posléze přešla i do repertoáru legendární Odyssey), stejně jako pocta zesnulému Mariánu Vargovi v podobě instrumentálky Konvergence, která je, jak už název napovídá, opravdu výrazně nasáklá duchem tvorby Vargovy formace Collegium Musicum.
Z tohoto cédéčka čiší, že bylo děláno s chutí, nefalšovanou radostí a zároveň s muzikantským i textařským gustem (většinu písniček obdařil slovy zkušený Pavel Půta). A to je jeho základní a důležitá podstata. Rockové dějiny nejspíš nepřepíše, protože vlastně nemá čím, ale to přece nevadí.
Petr Korál
