MARTIN CHROBÁK

Martin Chrobák kromě toho, že je už osm roků šéfredaktorem slovenského hudebního magazínu Nový Populár, je ještě podstatně delší dobu písničkářem. První dvě alba vydal již na sklonku minulého tisíciletí a letos, po drahných 17 letech, konečně vyrukoval s dalším počinem. K jeho realizaci si přizval několik vesměs velice schopných muzikantských přátel (z těch nejznámějších zmiňme Juraje Turteva nebo Mariána Jaslovského) a i ti každý svou měrou přispěli k tomu, jak album zní. To znamená chytře a vkusně. Chrobák se rozhodně nesnaží lopotně a marně napodobit ty, o nichž s obdivem jako novinář píše. Deska je aranžersky hodně barevná a zdaleka se neopírá pouze o decentní folkrockový zvuk, jak by se dalo očekávat. I bigbít zde má dostatek prostoru (viz říznější odpichovky Nerád rád som múdrejší a Slepá ulička), cizí Chrobákovi není ani „pytlačení“ v bluesovém, či naopak téměř popovém revíru. A navíc neskrblí elegantními melodickými nápady, což je v této pomyslné žánrové branži také nesmírně podstatné – důkazem nad jiné jsou skladby Bez rieky bez brehu, Meteoservis, Máme nemáme psa a vysloveně nádherná titulní věc. Chrobák určitě nenarazil na zcela novou zlatou písničkářskou žílu. Na to je tohle album pramálo objevné, neřkuli dech vyrážející, a snahu částečně limituje i interpretův relativně tuctový hlasový projev. Ovšem jeho přemýšlivé hudebně-textové počínání je na každý pád příjemné a důstojné.

Petr Korál

0