INTERPOL

Šesté album, stejné studio, stejný způsob natáčení. Jedinou změnou je angažování externího producenta Davea Fridmanna. Interpol měli po vydání recenzenty vychvalovaného, veřejností ale vlažně přijatého předchůdce El Pintor chuť něco změnit. Jenže jakým směrem? Nakonec – možná i díky mohutné oslavě patnácti let od vydání debutu Turn On The Bright Lights – pomyslně sáhli do vlastní minulosti a nová deska částečně zní jako mimořádně úspěšná dlouhohrající prvotina. I proto se vyplatilo angažovat do studia externí uši, které pomáhaly držet nápady na Marauder na distanc od minulých desek. Tomu byla částečně nápomocná i současná témata západní společnosti: krize důvěry v média, manipulace veřejnosti skrze sociální sítě, osobní zodpovědnost osobností veřejného života… Všechny tyto elementy daly kolekci jméno (v češtině Zvěd nebo Špeh), obal (na přední straně vidíme Elliota Richardsona, bývalého ministra spravedlnosti Nixonovy vlády, který byl klíčovou postavou ve zdárném vyřešení aféry Watergate) a řadu textů, které mají spíše osobní než plakátově politické vyznění a možná i nečekaně silný přísun přímočaré energie, která novinku pohání kupředu. Už otvírák If You Really Love Nothing je hitovkou, na kterou Interpol léta čekali. A takových skladeb najdete na novince víc. Ano, konec desky by se bez jedné nebo dvou písní obešel, ale ve výsledku se přesto bavíme o desce, která naplňuje vysoké kvalitativní požadavky Američanů a navíc přináší do koncertního repertoáru řadu potenciálních postpunkově stadionových taháků.

4/5

Pavel Zelinka

0