HOKR

Již v roce 1979 vzniklá pražská skupina Hokr vůči těm, kteří ji příliš nebo vůbec neznají a k jejímu novému, celkově teprve třetímu albu (to první s názvem Sulcu porce ale vyšlo v roce 2008 pod dočasnou hlavičkou Poco Loco) se třeba dostanou náhodně, není zrovna „user friendly“. Jako kdyby se rozhodla použít imaginární síto a oddělit pomyslné posluchačské zrno od plev, a tak hned na začátek zařadila jasně nejdelší, rovnou desetiminutovou skladbu Pro Richarda. Ale tahle parta prostě nikdy nebyla konvenční, a potvrzuje to i prostřednictvím své aktuální tvorby. Nic nového neobjevuje a „jen“ pokračuje v tom, co dělala vždy. To znamená, obrazně řečeno, v inspiračně volném potahování z podobné dýmky, jaké kdysi pomyslně používali třeba King Crimson nebo různé alternativní a „rockově opoziční“ soubory. A činí tak nejen náležitě přesvědčivě, ale aspoň v rámci možností také relativně osobitě a vynalézavě. Naléhavou, aranžérsky barevnou (přitom v obsazení Hokru vůbec nefiguruje kytara!) a navýsost nápaditou potemnělou muziku klávesisty Pavla Čermáka (mimochodem otce Ondřeje Čermáka, hlavní postavy ceněných Sunflower Caravan) korunují k přemýšlení nutící filozoficko-metaforické texty zpěváka Vladimíra Lišky a výtvarně krásný obal tohoto „digipackového“ CD – co chtít víc?

Petr Korál

0