HIPPIE CHIPPIES

Hippie Chippies tvoří pětice mělnických muzikantů z různých bývalých i stále existujících formací převážně punkového ražení (Anyway, Dead Letters, The Oxx, Cirguz, The Junk Food, New|Old). V téhle společné kapele pro zábavu se však vydali do hodně jiných hudebních teritorií. Popadli španělky, baskytaru, foukačku, cajon a perkuse a pomyslně vyrazili hurá „někam na jihozápad“, jak sami říkají. To je velmi přiléhavé tvrzení, protože hudba zachycená na recenzované LP desce skutečně v dobrém slova smyslu „smrdí Amerikou“, a nejen díky hravým i přemýšlivým anglickým textům.

Pozitivní je, že album vzdor zdánlivě (ale opravdu jen zdánlivě) omezenějším zvukovým možnostem zní barevně a rozhodně není vystavěno podle pouze jednoho opakujícího se, minimálně variovaného mustru. Zatímco některé písně mají blíže ke country (Voodoo, Ain’t Go Home Alone, Unknown Grave), jiné jsou pořád jednoznačný rock’n’roll nabušený energií, avšak v důsledku akustického či skoroakustického provedení postavený do hodně odlišného světla – jaký nářez se dá hrát i takříkajíc bez elektřiny, ukazují zejména písně Get Out a Just Like Years Ago.

Alfou a omegou je tu obvykle silný riff a vůbec chytlavá melodie. Možná největší hitovkou je skladba Bloody Sunday, navíc pomyslně vyzbrojená do života údernými sbory (ale ty najdete i jinde a jsou vážně efektivní, nikoliv jen efektní). V těsném závěsu se však v tomto ohledu nacházejí i další songy jako Dead Valley, Fucking Lucky nebo Let’s Dance.

Album bylo nahráno za pouhých 15 hodin a je to na něm znát, což překvapivě není myšleno pejorativně, nýbrž přesně naopak. Je zdravě syrové, nepřeprodukované, živě a takříkajíc autenticky působící. Hippie Chippies jsou vlastně takový mejdan, potlach „rockových trampů“, a poslouchat jeho záznam přináší nefalšovanou radost a čistokrevné potěšení.

P.S. Asi to bude znít legračně, nicméně ústřední motiv v Hidden Boogie mi připomíná Až… od Katapultu, nemohu si pomoci. Což ale nemyslím nějak ve zlém.

4/5

Petr Korál

0