HAKKA MUGGIES

Pouhý rok po předchozím koncepčně pojatém albu MDCCXLVI přišla v závěru loňského podzimu pražská skupina Hakka Muggies s dalším řadovým počinem. A rozhodně nejde o kolekci jakkoliv uspěchanou či zbytečnou, třebaže tentokrát soubor vsadil převážně na tradicionály (zejména irské, ale najdete tu i kousky původem z Anglie, Francie a Bretaně – část repertoáru přitom byla obdařena vlastními českými texty) a hudebně je tu autorský vklad pouze občasným doplňkovým kořením. Což ovšem u podobně zaměřených kapel nijak zásadně nevadí.

Na desce každopádně pokračuje výrazné přitvrzení známé již z MDCCXLVI. Některé věci jdou znovu vyloženě až do metalu, znovu sem tam zazní dokonce i deathmetalový chropot zvaný growling. Proč ne? Způsob, jakým byly nabroušeny např. Cooley’s Reel, Bran Boru’s March, Rising Of The Moon nebo Swallowtail Jig, těmto skladbám zkrátka sluší. Kytary, basa a bicí se proplétají – nikoliv navzájem pletou! – s obligátními „keltskými“ akustickými nástroji (housle, viola, flétny, irské dudy, bombard, bodhrán) a výsledek je funkční a nezřídka přímo omamně působivý. Jistě, nic pro urputné tradicionalisty, tohle vyžaduje toleranci a posluchačskou otevřenost. Teprve pak zjistíte, že Hakka Muggies vzdor své časté zvukové nesmlouvavosti a aranžérskému „rouhačství“ přistupují k lidovkám sice bez přehnané pokory, přesto s láskou, úctou a pochopením. Farewell To Erin je prostě a jednoduše vkusná deska, ze které čiší radost, a o to by mělo jít především, řekl bych.

PETR KORÁL

0