GBH

Jde o první desku dodnes fungující sestavy, tehdy čerstvě posílené o bubeníka Scotta Peerce. Zároveň jde o zřejmě poslední album těchto čelních představitelů druhé vlny punku, které ještě nese stopy jejich koketování s thrashovými prvky a metalovějším zvukem. Punkové postupy ale vyhrávají a hned úvodní Punk Junkies patří k nejlepším kouskům z této stejnojmenné desky, i když ve skutečnosti jde o coververzi skladby z dílny méně známých Breakouts. Přesně tyhle písně, s nepříliš komplikovanými postupy (např. Impounded, Shakin´ Hands With The Machine), k GBH sedí. Zbytečné „složitosti“ jako v Kangaroo Court je totiž zahánějí kdesi do metalových vod, ve kterých sice plavat umí, ale jejich rybník je přeci jen trochu jinde. Oproti předchozímu The Church Of The Truly Warped jde ale o zdravý mix a rozhodně z jejich dvanácti řadových alb zaujímá Punk Junkies místo v horní polovině.

Petr Adamík

0