FOO FIGHTERS

Dravý singl Run sice navnadil na poněkud odlišné, říznější menu, než novinka Concrete And Gold ve finále servíruje (ostatně podobné to bylo už s deskou Wasting Light a ochutnávkou White Limo), přesto není devátá studiovka Foo Fighters ani trochu šedivá. Zvuk se efektně přelévá od akustické křehkosti po epicky rozmáchlé erupce, písně putují po jednotlivých rockových dekádách. Zaujme sebejistě podaný průnik devadesátek a šedesátek v Make It Right či The Sky Is A Neighborhood, umírněné screamo La Dee Da, akustické popůvky v intru T-Shirt, Happy Ever After či v rozjezdu Dirty Water, která posléze s groovem jak od Muse parádně graduje. Na opačné straně stojí poněkud tuctová odlehčená kytarovka The Line, rozvláčná Sunday Rain (byť s přispěním samotného Paula McCartneyho!), nebo Arrows – sto a první opakovačka jedné z typických šablon s logem FF. Zasněně floydovská titulka Concrete And Gold je taky poněkud ucouraná, ale zvukově nesporně působivá. Otázkou zůstává, kolik se toho za opulentní produkcí ztratilo, případně zda se za ní naopak neskrývá určitá skladatelská vyprázdněnost. Tak či onak kolekce jako celek zanechává trochu rozháraný dojem. Podobně jako u předchozí osmičky Sonic Highways, u které se ovšem dalo mnohé vysvětlit jejím nomádským konceptem…

Michal Husák

0