FLOGGING MOLLY

Dropkick Murphys, The Real McKenzies, Flatfoot 56 a teď Flogging Molly. Ikonická jména moderního celtic punku a pokračovatelé The Pogues letos dokazují, že míchat dohromady punkovou živelnost a vlivy irské, potažmo skotské lidové tvorby je pořád žádaná disciplína. O síle nových alb prvních dvou jmenovaných bychom sice mohli polemizovat, ale Flogging Molly patří k výjimkám, které svou diskografii drží po stránce kvality na stabilně solidní úrovni. Sice se jim dlouhodobě nedaří překonat úspěch vynikajícího debutu Swagger a následné Drunken Lulabies, ale jejich aktuální materiál, vycházející překvapivě po šesti letech čekání, jim ostudu neudělá. Skupině se opět daří nenuceně implementovat folkové prvky do punkem říznutých písní, na čemž si naposled vylámali zuby dříve primárně buráciví Dropkick Murphys. Stačí se přenést přes fakt, že aktuální příspěvek ničím zásadně nepřekvapí a zní přesně tak, jak se dá čekat. Life Is Good se s klidným svědomím řadí po bok Float či Speed Of Darkness – tedy alb, která jsou „pouze“ logickými následníky stylotvorných počinů, které na celtic punkové scéně vznikly krátce po přelomu milénia.

MILAN ŘÍSKÝ

0