EDITH

Benešovská skupina Edith vznikla před patnácti lety. Tvoří ji mj. muzikanti, kteří hráli nebo stále hrají i v jiných tamních spolcích jako Jinovatka nebo Jiříkovo vidění. A za pozornost stojí rozhodně nejen proto, že v obsazení nemá kytaru (místo toho ale dvě baskytary). Důkazem byla už první nahrávka nazvaná jednoduše Album (2012) – a novinka je celkově ještě barevnější a vynalézavější.

Již samotný fakt, že třičtvrtěhodinové CD obsahuje „jen“ sedmičku songů, naznačuje, že nejspíš půjde o něco ne zcela standardního. A taky že jo! Edith vytvářejí podivuhodnou, nesnadno uchopitelnou hudbu hýřící širokou paletou zvláštních nálad. Převažují však různé temné odstíny a nejen díky vokálu chvílemi až posthardcorová naléhavost (Půlený, Bosk, Cíl). A obdobně temné a zneklidňující jsou adekvátně tomu i vícevýznamové texty plné nikoliv samoúčelné abstrakce a symbolismu.

Nápaditá kompoziční práce a důmyslné aranže mají kromě jiného ten pozitivní následek, že skladby nepostrádají potřebné vnitřní napětí a různou formu gradace. Žánrově je tuhle kapelu v podstatě vyloučeno nějak jednoduše začlenit; každopádně vedle poklidnějších a „zadumanějších“ partií (skvělá píseň Mimo layout) se vyskytují i úseky velice tvrdé, kde už Edith vstupují do výsostných teritorií HC a metalu. Z alba pak výrazně vybočuje nečekaně melodicky vstřícná, v podstatě poprocková záležitost 9prstů.

V tom, co se na vás při poslechu desky valí, je pomyslně hodně bolesti a utrpení, nikoliv však beznaděj a deprese. Naopak, na pozadí celého tohoto uměleckého počínání probleskují nesporně pozitivní plamínky. Velmi zdařilé dílko!

4/5

Petr Korál

0