DIRTY BLONDES Freedom

Rubrika:  Recenze, publikováno: 10.05.2020
DIRTY BLONDES Freedom

Titul: DIRTY BLONDES Freedom

Vydavatel: VLASTNÍ NÁKLAD

Total time: 41:27

Žánr: ROCK

Hodnocení alba

Pražské těleso Dirty Blondes vyoralo výraznou rýhu na domácí „klubové“ scéně už svým debutem Don’t Be A Pussy (2012) a svoji pozici jen stvrdilo dlouhohrající dvojkou We Live Only Once (2014). Na konci letošního dubna konečně vyrukovalo s třetím albem, které je zároveň první nahrávkou se zpěvačkou Danou Yousifovou. Ta si na scéně udělala jméno už s kapelou Loyca a souběžně ji najdete i za mikrofonem jiné pozoruhodné formace Monna.

Jejím angažováním Dirty Blondes rozhodně neprohloupili. Yousifová je na každý pád výrazná vokalistka, která se do toho umí upřít se žádoucím drajvem, ale stejně tak i takříkajíc emotivně plout na vlně nálady té které skladby – už jen proto, že disponuje nepopiratelným hlasovým charismatem. A jak se v mezičase proměnila samotná muzika „Špinavých blondýn“?

Samozřejmě, že nezůstáva stát na místě a jistým způsobem se vyvíjí, ovšem nikoliv nějak dramaticky. Soubor nadále servíruje řízný, nekašírovaný bigbít se zřetelně punkrockovými východisky, i když hovořit o Dirty Blondes „jen“ jako o punkové skupině bylo vždy poněkud zavádějící. Jejich skladby prostě byly a dnes možná ještě víc jsou mnohem barevnější a skladatelsky i aranžérsky vynalézavější, než je obvyklým punkovým standardem. A navíc v sobě obsahují četné odbočky k dalším žánrům, syrovým alternativním garage rockem počínaje a zámořským dirty/street rock’n’rollem konče. Každopádně nezní to vůbec česky, což je myšleno jako pochvala, ne coby obvinění z nějakého přehnaného napodobování někoho či něčeho, aby nedošlo k nedorozumění.

Nicméně tím patrně nejdůležitějším je něco jiného. Totiž vyvážený poměr mezi energií a třaskavostí na jedné straně a výraznou, místy až popovou (ale proč ne?) chytlavostí na straně druhé. Dirty Blondes pomyslně přísahají na riff, tedy na to nejzákladnější, co vždy dělalo rock rockem, a sypou z rukávu jeden elegantní melodický nápad za druhým. Že jde propojit nesmlouvavý nářez s mohutným hitovým potenciálem, aniž by to ve výsledném soukolí skřípalo nepřirozeností, asi nejučebnicověji dokládá píseň I’m Sorry, avšak za opravdu velmi vydařené je nutné považovat de facto celé album (které vyšlo na LP i CD, přičemž ten druhý nosič obsahuje o jednu skladbu víc). Neobsahuje ani jednu vysloveně neduživou a zbytečnou položku – o kolika nahrávkách to lze s klidným svědomím prohlásit?

4/5

Petr Korál

(Navštíveno 168krát, z toho 1krát dnes)
0