DEEP PURPLE

(Ne)konečnost jednoho slavného příběhu dobře ilustruje i obal nové desky kapely, která názvem svého aktuálního turné Long Goodbye Tour naznačuje, že se již přece jen chystá pomalu končit, ale nedalo jí to a znovu zamířila do studia. Jak je slyšet – nejdřív pro radost sebe sama a pak i fanoušků. Dvacáté studiové album Deep Purple InFinite je velmi podobné předchozímu Now What?! (2013). To v praxi znamená opět solidní porci promyšleného hard rocku, který vznikl při virtuózních hrátkách a jamování ve studiu. Stejně jako na pódiu, tak i na nahrávkách dostávají stále vetší prostor klávesy Dona Aireyho, které občas skupinu vedou až k prog rocku. Je to obzvlášť patrné v šestiminutové mini-symfonii The Surprising. Celé album vlastně zní a plyne podle očekávání a velké překvapení čeká až na konci. Roadhouse Blues od The Doors je první cover na deskách Deep Purple od roku 1969, kdy přebrali skladbu Lalena od Donovana. Nechci malovat čerty, ale jestli je toto album poslední studiovou položkou v diskografii Deep Purple, tak je to tečka nijak překvapivá a výjimečná, ale velice důstojná a řemeslně dokonale zvládnutá.

Ivan Ivanov

0