BRIAN ENO

Na dlouhé ploše šesti disků se rozprostírá hudba, kterou Brian Eno shromáždil pro svůj nový boxset Music For Installations. Nahrávky pocházejí z období od roku 1986 až víceméně po současnost a většinou byly vytvořeny pro některý z Brianových uměleckých projektů. Některé skladby sice již předtím vyšly, ale vesměs v dnes již nedostupných limitovaných edicích, takže pro většinu posluchačů budou spíše neznámé. Úvodní dvacetiminutovka Kazakhstan nezapře, že pochází ve stejné doby jako album The Ship (2016) – je plná podmořských zvuků a sonarových pulzací. Pro petrohradskou instalaci ve Státním ruském muzeu vznikly v roce 1997 skladby Atmospheric Lightness a Chamber Lightness, jejichž témbry se téměř nepostižitelně líně převalují. Meditativní kusy Kites I až Kites III jsou odvozeny ze stejné tónové řady, jinak mají dost odlišný charakter – tady už dostáváme málem někam k Antonu Webernovi a seriální hudbě. Jediná stopa lidského hlasu (samozřejmě patřičně elektronicky poupraveného) se ozve v téměř čtyřicetiminutové kompozici I Dormienti, kde pomalu padající melodické útržky připomenou dávnou Enovu desku Music For Airports. Nejsou tu ovšem jen odkazy do minulosti, ale i pohled dopředu – šestý disk totiž tvoří skladby pro budoucí instalace: Unnoticed Planet, Liquidambar… I když to v šedesátistránkovém bookletu zvědavec všechno najde detailně zdokumentované, při poslechu Music For Installations je vlastně úplně jedno, kdy a za jakých okolností přišla ta která věc na svět. Všechny mají jedno společné, a to Brianův doslova magický rukopis, který se od poloviny 70. let podstatně nezměnil. Pravda, dříve se musel pachtit s pracně vyrobenými smyčkami pásků, zatímco poslední léta již používá specializovaný software pro generativní hudbu, ale schopnost zastavit čas měl odjakživa. Tahle krabice je toho dalším nezpochybnitelným důkazem

Jan Tesař

0