BRATISLAVSKÉ DIEVČATÁ

Jen pro připomenutí: rytmika téhle trojice z hlavního města Slovenska léta působila v Zóně A a zpívající kytarista Roman K. je pro změnu spojen s rovněž veteránskou formací Lord Alex. Není tudíž žádným překvapením, že také tato parta staví na nejklasičtějších základech bratislavského, odjakživa bytostně melodického punk rocku, přičemž ani tradice původního britského punku jí pochopitelně nejsou cizí. Nejinak je tomu i na druhém, paradoxně opět eponymním albu Bratislavských dievčat.

Roman, Lump Čupe a Mikko jsou v první řadě hitmakeři par excellence a smysl pro chytlavost obvykle neztrácejí ani v těch rychlejších a nabroušenějších písních. Nová deska znovu obsahuje celou řadu popěvků, které se vám hravě vetřou ušima přímo do mozku a horko těžko se jich budete zbavovat, aniž by vás to ovšem jakkoliv iritovalo. Nadpoloviční většina položek CD jsou jednoznačné hitovky, a protože jich je vážně hodně, přijde mi skoro zbytečné jmenovat je konkrétně. Kdybych k tomu ale přesto byl s pistolí u hlavy nucen, tak za ty největší označím songy Názor, Sen a Muž z ulice.

Také textově jde samozřejmě o celkem typický punk, prostě „písničky o životě kolem nás“, písničky přiměřeně přemýšlivé, konstatující, komentující i kritizující. Některé sice svým obsahem vyznívají poněkud naivně (zejména Jana), ovšem člověk tu tak nějak nečeká vrcholnou poezii, že. Ani to, že by ho deska tematicky nějak překvapila. Nepřekvapí – avšak ani nezklame.

Tohle album jistě není zázračné či dech vyrážející, ale poslouchá se nadmíru příjemně. Pomyslné největší zlaté punkrockové valouny sice už dávno vytěžili jiní, nicméně výsledky konkrétně tohoto rýžování ve stejných vodách pořád působí relativně smysluplně.

3/5

Petr Korál

0