Titul: in•ter a•li•a
Vydavatel: Rise Records
Total time: 41:01
Žánr: EL PASO POST HARD CORE
Hodnocení alba
Skladby: No Wolf Like The Present, Continuum, Tilting At The Univendor, Governed By Contagions, Pendulum In A Peasant Dress, Incurably Innocent, Call Broken Arrow, Holtzclaw, Torrentially Cutshaw, Ghost-Tape No. 9, Hostage Stamps
Produkce: Rich Costey, Omar Rodríguez-López
Když se vrátí dlouho mlčící legenda, máte nějaká očekávání. Těžko se jim ubránit. Za těch sedmnáct let, co byla značka At The Drive-In u ledu, vytvořili její členové nemálo skvělých děl. Ať už pod hlavičkou The Mars Volta nebo Sparta (kde hrály odděleně dva tehdy znepřátelené kluby), nebo v mracích projektů a „minikapel“ kytaristy Omara Rodrígueze-Lópeze. S tím nelze novinku nesrovnávat.
Od počátku je jasné, že se nekoná pokračování šílených orgií The Mars Volta. Milovníky starých ATDI na druhé straně může mrzet, že to není až takový punk s „androšským zvukem“ jako raná tvorba. Jestli je rozpoznatelné jakési vodítko, pak je to pojetí či styl, kterým Omar píše skladby pro projekt Antemasque. Je úspornější. Přesto lze tvrdit, že in•ter a•li•a je regulérním pokračovatelem vynikajícího posledního opusu Relationship Of Command. A to pokračovatelem se vším všudy. Včetně typických dramatických pauz, velkorysého plýtvání předrženými i zadrženými dobami a nekonečného lemování krajkami z kytarových vyhrávek. Tím se definuje výjimečnost elpaského kvartetu. Samozřejmě vše v typickém retro zvuku, který neakceptuje „metronomismus“ a topornou hru na bezchybnost.
O to, že se nahrávka vymezuje vůči zvukové zašpiněnosti raných alb, se postaral Rich Costey, jenž dělal na deskách Foo Fighters, Muse, Audioslave, Rage Against The Machine, ale taky na poslední popíkaté nudě Biffy Clyro… Přesto nelze říct, že by se produkce snažila být okatě stravitelnější – rozhodně ne v kontextu srovnání s Relationship…
Trochu mě mrzí, že výrazněji neslyšíme rukopis nového kytaristy Keelyho Davise (Engine Down, Sparta, Denali, Glös), který nahradil jednoho ze zakládajících členů ATDI Jima Warda. Pokud někde emo-libé akordy Engine Down dostaly prostor (a to decentně), pak ve druhé minutě skladby Pendulum In A Peasant Dress. Jinak se celé album zdá být plně pod harmonickou taktovkou Omara Rodrígueze. Díky tomu zní zcela adekvátně k zažité identitě kapely.
Omar je zase jednou „nucen“ hrát do bicích Tonyho Hajjara. Ten funguje jako ideální střed mezi přímočařejším pojetím Antemasque a hraničními palbami The Mars Volta. Hajjar přesně ví, jak košaté kytarové cvrlikání nepřekombinovat a zároveň nejet celou skladbu jako „vlak, co nikde nestaví“. To samé platí o frontmanu Cedrikovi. Přestal bláznit a oproti svým raušovým obdobím šetří notami. Je koncentrovaný a nepouští se „do větších akcí“ než na Relationship Of Command.
A možná se najde ještě jeden důvod, proč se novinka tak podobá ikonickému počinu z roku 2000. Pánové materiál psali během evropského turné, aby využili čas, který kdysi zabíjeli dost sebe-destruktivním způsobem. Na každé štaci evropského turné 2016 „postavili“ zkušebnu v šatně a tvořili. Duch nejpřehrávanější desky onoho turné se musel zákonitě odrazit. Pecky jako Tilting At The Univendor, Govender By Contagions, Hotzclaw či Hostage Stamps jsou jak z druhé, nikoliv však béčkové strany předchůdce.
Je liché podléhat obavě, že in•ter a•li•a paběrkuje na dávné slávě. Ona píše její další kapitolu. ATDI si můžeme s klidným srdcem a jistotou připsat na seznam povedených comebacků. Kluci z Refused, slyšíte?!
J. J. Šimon
