Titul: One More Time With Feeling + The Skeleton Tree
Vydavatel: Bad Seeds Ltd./Mystic
Total time: 113:20 + 39:42
Žánr: Slow Rock
Hodnocení alba
Snímek One More Time With Feeling zpochybňuje tezi o tom, že umělec musí projít emocionálním peklem, aby byl schopen tvořit velké věci. Nick Cave přesto natočil v mnoha ohledech výjimečné album, které uvedl dokument podobných kvalit. Smutek může unést mnoho krásy.
Nechtěl s nikým mluvit a tak vše řekl do dokumentu, který se simultánně promítal po celém světě jen tu jednu jedinou noc. V předvečer vypuštění alba Skeleton Tree, které vyšlo 9. září, dostal svět jedinečnou možnost vyslyšet zpověď Nicka Cavea, jemuž se téma smrti naprosto vymklo z ruky. A tu bolest sounáležitostí rozmělnit.
Film byl na začátku velmi odevzdaný a sám sebe dekonstruoval. Používáme minulý čas, protože další projekce už nebudou a vydání na DVD je nejisté. Nepovedenými záběry a absencí střihu připomínal spíš tzv. film o filmu. Jenže právě „mimo kameru“ je vidět, nakolik je celé natáčení vlastně absurdní. Nick Cave několikrát opakuje scénu, v níž si obléká košili, aby se ve výsledku vyrovnal s tragickou smrtí svého syna. Tu absurditu si po celou dvouhodinovou stopáže uvědomuje.
Smrt je po dlouhou dobu nevyřčená. Nick Cave, Waren Ellis i další mluví o tragédii v obecné rovině. Film předpokládá, že divák si uvědomuje, co mu běží před očima. O Arthurovi poprvé promluví až Caveova manželka Susie Bick, která má daleko menší kruhy pod očima než její manžel. Ten na plátně nejenže zpochybňuje možnost, že by mu syrový a černobílý dokument měl poskytnout katarzi. Zpochybňuje vše, co kdy dělal. Vše, co napsal. Smrt syna ho připravila o pocit kontroly nad vlastním životem, stejně jako mu zatajila smysl jeho dosavadního snažení. Nejistota a zmatení prostupují celým snímkem.
Část materiálu alba Skeleton Tree začala vznikat tři čtvrtě roku před tragickou nehodou, což některým písním připisuje mrazivou schopnost předvídat budoucnost. „Spadl jsi z nebe, rozbil ses o pole. Poblíž řeky Adur, květy pučí ze země,“ zpívá Nick Cave v písni Jesus Alone, kterou pro potřeby alba dotáhl do konce. Ztráta syna ho prý připravila o schopnost tvořit. Odmítá, že by musel prožít bolest, aby mohl psát. Spíš ale při psaní prožíval větší bolest než jindy.
Ve snímku zaznělo všech osm písní z alba Skeleton Tree. Režisér Andrew Dominik popisuje jejich vznik, natáčení i finální a stylizovaný přednes. Jednotlivé fáze procesu do sebe plynule přecházejí, od hledání toho správného zvuku na Ellisově syntezátoru až po finální aranže. Vše provází přirozenost, pro kterou je určující ta odevzdanost ze začátku snímku. Tóny a slova plynou a Nick Cave se tváří, jakoby rozuměl pramálu z toho, co právě dělá.
Zvláštní je, že písně ve filmu vyznívají docela jinak než na samotném albu, přestože se jedná o víceméně totožné verze. Na černobílém plátně se topí ve změti kabelů, tóny přehlušují přeexponované reflektory, nervní syntezátory souzní se zmatením všech přítomných. Nikdo si není moc jistý, co že se to vlastně děje. Skladby působí, jako by je někdo rozbil na prach z lidských kostí a za ambientně neklidných zvuků kapely je rozfoukal po studiu. Napůl z trucu, napůl z úcty.
Naproti tomu z alba je slyšet náznak naděje a možná i radosti. K té nakonec dospěje i samotný dokument, když Cave prohlásí, že se s rodinou hodlá radovat nehledě na vše, co se stalo. Album Skeleton Tree, stejně jako dokument One More Time With Feeling, ale naznačuje, že hudba má schopnost léčit i opravdu hluboké rány. Nebo alespoň zmírnit krvácení. Nick Cave žije.
Ondřej Horák
