PRVNÍ-POSLEDNÍ

Rozšíření sestavy o klávesy zvuk třetího alba pražské indie kapely První-Poslední vítaně zpestřilo, ale zůstala zachována sympatická narezlost. Stejně jako netuctové texty („pod figurkama dětí jen spíš/spíš a nikdy neumřeš“) a refrény myslící na pódiovou chytlavost, ale naštěstí nikoliv na nasládlou rádiovou podbízivost. Těžko v tomhle žánru nějak nápadněji vybočit, možná už byly všechny aranžérské a melodické postupy vážně stokrát přebrány a použity. Jenže to nic nemění na faktu, že z …ehm, první poslední noty alba je cítit poctivá klubová pracovitost kapely, která ani na konci první dekády existence nepropadla, ehm, letargii.

Tomáš S. Polívka

0