LAIBACH

Slovinští Laibach se už před lety dostali do luxusní situace. V podstatě mohou udělat cokoliv a pokud si své kroky dokážou obhájit zajímavým konceptem, široká veřejnost jim zobe z ruky. Jasným příkladem budiž koncert v KLDR, který kapela představila i formou dokumentu na filmovém plátně. Ani po více než 35 letech septeto nepolevuje ve vydavatelských aktivitách. Tentokrát se kolektiv znovu vrhnul scénickým směrem a představil muziku, který už v loňském roce doprovodila stejnojmenné představení postavené na známé novele Friedricha Nietzscheho. Nečekejte tradiční písničky. Silně syntetický materiál má ale daleko k běžně slýchané scénické abstrakci. Skladby postavené na temné elektronice a industriálním podtónu (samply slouží často jako rytmické patterny) doplňují symfonizující melodie. Laibach nemají potřebu svou tvorbu tlačit do vážnohudební škatulky (až na kousek Vor Sonnen-Aufgang s vokálem Miny Špiler). Některými položkami se řadí spíše kamsi k temným elektronickým soundtrackům Briana Lustmorda. Opět ožívá recitovaná němčina, naopak dříve akcentovaný vojenský podtón rezonuje pouze v závěrečné Von den drei Verwandlungen. Tento materiál působí výrazně komplexnějším dojmem než například nedávný soundtrack k filmu Iron Sky. V listopadu kapela tento program představí v Praze (čtěte ZDE).

Pavel Zelinka

0