IVA BITTOVÁ & ČIKORI

O albu obnovených Čikori se už chvíli spekulovalo. Leccos prozradil kontrabasista Jaromír Honzák, když se zmínil, že „natáčení s Čikori následovalo jen týden po točení mojí desky Uncertainty“, to znamená už v roce 2014. Cizelování pak pokračovalo s odstupem, s dostatkem času. „Bylo to snad poprvé, kdy jsme nikterak nespěchali a v klidu tvořili,“ potvrzuje Iva Bittová v tiskové zprávě. Tvůrčí práci to určitě prospělo, ale že bude nahrávka takhle vytříbená… V řadě spoluprací s Vladimírem Václavkem a spol., včetně památného dvojalba Bílé inferno (1997, byť ještě nevyšlo pod hlavičku Čikori, souvislost nejen personální je jasná), jde asi o titul nejdotaženější, nejcelistvější a nejvyváženější. A také nejkřehčí, nejcivilnější a posluchačsky nejpřístupnější. Což nijak nesnižuje muzikantskou originalitu a hudba navzdory „čitelnosti“ nesklouzává do klišé.

Hned úvodní Noc pohltí hypnotickým minimalistickým rozvojem tématu. Atmosféra je tu vším, onou nocí může posluchač doslova kráčet s hudebníky. Reminiscence v podobě balady Břízy (pod názvem Rukama ji hrál už ve druhé polovině 80. let Dunaj) zase odlišným pojetím aranžmá a interpretace ukazuje, jak dlouhou uměleckou cestu Bittová i Václavek urazili, aniž by bylo třeba zlehčovat „hříchy mládí“. Navíc Čikori znějí skutečně soudržně, jako kapela, nikoliv jako spolek vyčnívajících výrazných individualit. A to i ve skladbách Tichý pláč a Je mi zima, kde hostuje hvězdný bubeník Hamid Drake (hrával s takovými jazzovými osobnostmi jako Don Cherry či Herbie Hancock). Ostatně s Bittovou se Drake inspirativně potkával už v minulosti. Do celku skvěle zapadla také trubka resp. křídlovka služebně nejmladšího člena Oskara Töröka (Vertigo, Points). Slyšme jeho melodicky půvabné, nápadné a přitom nevtíravé sólo v titulní skladbě. Nebo klavír a kolorativní, decentní elektronika Antonína Fajta, syna Ivy Bittové. Jinými slovy, tato hudba je nejen nadžánrová, ale i nadgenerační.

Těší i naprosto přirozená dvojjazyčnost alba. Text Paper Cone („papírový kornout třešní/papírový kornout snů/žijeme jako mušky v ráji“), který zpěvačce věnoval uznávaný londýnský kritik a také básník Ken Hunt, zcela přirozeně koresponduje s poetikou Karla Davida, kterého bychom mohli označit za dvorního textaře Ivy Bittové. Název alba a téma titulní písně At Home (text napsala Linda Gregg), které umělkyně vysvětlila slovy „pro mne je inspirací příroda a domov“, tak dostává význam druhý. Paní Iva je doma na tomhle světě. Hudba tak působí nejen nadžánrově a nadgeneračně, ale také kosmopolitně. Míněno samozřejmě v duchovním smyslu. Že se muzika točila ve Zlíně a masteroval ji v New Yorku zvukař Dave Cook, kterému svěřovali nahrávky i David Bowie či Nick Cave, je jen technický detail. Nicméně i detaily jsou důležité. Nahrávka s přirozeným prostorem pro každý nástroj zní úžasně.

Doufejme, že nabitý program a newyorské působiště Bittové umožní další pokračování Čikori. Ne, že by jedna z nejoriginálnějších současných hudebnic, pocházejících shodou okolností z tohoto kousku planety, nebyla stejně přesvědčivá sólově i v jakékoliv spolupráci, v Evropě nebo v Novém světě. Ale tahle muzikantská konstelace vyzařuje nějakou zvláštní spřízněnost, nějakou hudební magii.

Tomáš S. Polívka

0