CERMAQUE

Dnešek žel přeje psaní protestsongů a burcování. Jakub Čermák patří k písničkářům a básníkům, kterým se „žánr“ daří nejlíp. Má nejen srdce, ale i mozek na pravém místě. Verši dokáže vystihnout marasmus epochy bezohlednosti, žravosti, jen na oko demokratického boje o moc. Doby huntování i (sebe)huntování lidí, jejichž údajná svoboda je volností veverky obíhající v bubnu. Doby xenofobie, umrtvujícího strachu před neškodnými strašáky a tupé lhostejnosti ke skutečným nebezpečím. Titulní píseň by klidně mohla být upovídanějším (bez hanlivého významu toho slova) pokračováním Bratříčku, zavírej vrátka, byť pro časy zatím (a možná jen zdánlivě) ne tak temné jako byly ty Krylovy. Verše „člověk je víc než republika“ znějí zatraceně štěpně, stejně jako desítky dalších vět: „nejdou-li řetězy přetrhnout, aspoň jimi chrasti, křič, aby průměr nezvítězil“. Poselství výborně slouží i použité hudební prostředky. Vedle folkových také elektronika, hip hop, nadnárodní spolupráce (klasicizující piano Guye Mintuse, spoluautor aranžmá Chris Strandh). Nebojme se a šiřme dál.

TOMÁŠ S. POLÍVKA

0